Kniha Vznik přemyslovské državy | Jan Cinert

Poznámky k rodokmenu

1 – Životní data knížete Bořivoje určují následující skutečnosti. Podle legendy Fuit se údajně dožil 36 let. Fuldské anály zmiňují účast Goriweje v bitvě proti Frankům roku 872 a při ztotožnění s Bořivojem mu muselo být nejméně 19 roků. Podle kronikáře Kosmy byl Bořivoj pokřtěn v roce 894. Ostatky z hrobu K1 pod dnešní katedrálou sv. Víta byly E. Vlčkem přiřazeny podle pohřbu odpovídajícího 9. století a dožitého věku Bořivojovi. Dále to potvrzují kousky malty a odštěpky opuky nalezené v zásypu tohoto hrobu. Nejnověji bylo v rámci zmíněného výzkumu ARÚ AV učiněno radiokarbonové datování. Podle kostí je čas pohřbení vložen s absolutní pravděpodobností 95,3 % mezi roky 770–903, dřeva s 95 % mezi roky 771–881. Dále bylo zjištěno, že Bořivoj a jeho syn Spytihněv se stravovali poměrně prostě, na rozdíl od mladšího syna Vratislava. To odpovídá známé skutečnosti, že až Vratislav zbohatl po získání části jižních Čech díky následné kontrole obchodu s alpskou solí, což je doloženo jeho postavením velké baziliky sv. Jiří. Bořivoj podle legendy (archetypu) Diffundente sole a následujících dal postavit v Praze kostel P. Marie, takže do něho byl nutně také pohřben. Při vytváření hrobové jámy v maltové podlaze se její kousky dostaly do hrobového zásypu. Z kostela zbyla jižní apsida, nazývaná vnitřní prstenec jižní apsidy rotundy sv. Víta. Podle výzkumu J. Kiliana Gustafsonovou metodou, v rámci antropologického výzkumu E. Vlčka, se Bořivoj dožil 40,8 ± 4,3 roku. To celé znamená, že se narodil v roce 851, roku 972 se jako 21letý účastnil bitvy u Vltavy a neúspěšně se pokusil chopit vlády v Praze. Zemřel v roce 894 ve věku 43 roků a jeho dožitý věk 36 roků v legendě Fuid je o sedm roků snížený stejně, jako některé další letopisné údaje 1. a 2. generace historických Přemyslovců.

Sedmileté snížení má původ v době kolem poloviny 11. století. Tehdy staroslověnští duchovní píšící cyrilicí, původně vyhnaní z Ochridu, převedli data z hlaholských análů psaných podle kalendáře Antiochejské éry v domnění, že jsou psány podle Byzantské éry mladší, jež měla počátek o sedm roků později. Kosmas pak zaměnil Bořivojovo úmrtí v roce 894 za pokřtění. Podle archeoastronomického datování založil Bořivoj rotundu Zvěstování P. Marii 12. 4. 876, dva roky poté, co se stal knížetem. Z toho dále vyplývá založení církevní a světské metropole Prahy nejspíše v roce 875.

2 – Prolog o sv. Ludmile uvádí Ludmilin dožitý věk 61 let, ale podle antropologického výzkumu byl 68,5 ±5,6 roku. Takže legendární dožitý věk je také o sedm let snížený, stejně jako letopisné datum jejího úmrtí v roce 921. Pro sňatek v roce 874 musela být biologicky zralá, tedy nejméně čtrnáctiletá. Prvorozený syn Spytihněv se podle zpětného odpočtu narodil v roce 875. Souhrn údajů pak určuje, že Ludmila se narodila v roce 860, vdávala se 14letá v roce 874, následujícího roku se narodil Spytihněv a zemřela v roce 928 ve věku 68 roků.

3 – Sňatek se mohl uskutečnit až po pokřtění Bořivoje biskupem Metodějem na jaře 874, podmíněném Metodějovým návratem na Moravu na podzim předchozího roku, a po Bořivojově návratu z Moravy v důsledku tzv. Forchheimského míru z počátku léta roku 874. Zároveň před narozením nejstaršího syna Spytihněva v roce 875.

4 – Spytihněvova data jsou pro historické bádání bez potíží. Legenda Fuit a následující uvádějí, že se dožil 40 let. Podle Fuldských análů byl v roce 895 knížetem. Zemřel v roce 915 (nedochované Pražské anály, rok zaznamenán v následných analystických kompilacích). Podle výzkumu J. Kiliana se dožil 41,7 ± 4,6 roku, takže se narodil v roce 875, v roce 894 jako 19letý se stal knížetem po úmrtí svého otce Bořivoje a zemřel v roce 915 jako 40letý. Pohřben byl v církevní stavbě dosud nejistého významu, dnes označované za nejstarší kostel postavený knížetem Bořivojem. Nad ní byl v 11. století postaven kostelík P. Marie (Na baště)

5 – Neznámá Spytihněvova manželka byla pohřbena na prkno položené na těle manžela a podle vzájemného průniku koster několik málo let po Spytihněvově smrti. Gustafsonovou metodou se zjistil dožitý věk 46,5 ±7,2 roku a podle znaků na kostře spíše o něco méně. Potom se možná překvapivě vdávala ve věku až kolem 20 let a byla starší než manžel, dokonce vychází až o tři roky. Není ale přesně změřitelný časový odstup mezi oběma pohřby. Podle dosud neukončeného a nepublikovaného výzkumu ARÚ AV pocházela z České kotliny, což určily izotopy uložené v jejích zubech.

Podle Fuldských análů se v roce 895 poddala králi Arnulfovi knížata Čechů Spytihněv a Vitislav [Spitignewo, Witizla], která byla před tím odloučena Svatoplukem z moci národa bavorského. Podle vročení události se jedná nejspíše o pražského Spytihněva, ale o Vitislavovi či Vítězslavovi se nic dalšího neví. Mohl by být následníkem psovského Slavibora, otce Ludmily, kvůli spřízněnosti s Přemyslovci, ale pak by zřejmě nemohlo být psáno o odloučení Svatoplukem. Určitě byla odloučena podle Fuldských análů v roce 890 dvě knížectví, nejspíše v jižních Čechách a odtud by mohl Vitislav pocházet. Politická souputnictví bývala stvrzena sňatky, a tak by to mohlo být i v tomto případě. Vzhledem k vyššímu věku Spytihněvovy manželky v době sňatku, by byla spíše Vitislavovou sestrou, nežli dcerou. Pokud by byl Vitislav z roku 895 totožný s Vítězslavem z roku 872, o kterémžto účastníku bitvy u Vltavy zpravují Fuldské anály, byl by otcem.

6 – Letopisný údaj podle nekrologií Vratislavova úmrtí je 13. 2. 921. Rok patří do souboru dat snížených o sedm roků, takže Vratislav zemřel 13. 2. 928. Pozdní opis Prologu o sv. Ludmile uvádí: A otcovský stolec převzal její syn Vratislav. Ten pak vladěv lět 33, spočinul v pánu. Správně je „vladě v lět 33“, takže v roce 915 začal vládnout ve svých 33 letech. Vratislavův zjištěný dožitý věk je 45,7 ±5,9 roku, což je velmi přesné. Kníže se odvozeně narodil v roce 882, jako 33letý začal vládnout v roce 915 po úmrtí staršího bratra Spytihněva a v roce 928 zemřel ve věku 46 let. Vše je v souladu s archeoastronomickým datováním založení baziliky sv. Jiří 17. 8. 924 a údajem o posvěcení baziliky podle Bödeckého rukopisu v roce 927. Tento rok je dán přenesením sv. Ludmily v pátek 19. 10. do Prahy, které je spojeno s vysvěcením baziliky spolubiskupem řezenského biskupa Tuta. Takové datum odpovídá rokům 921, 927 a 932, takže připadá v úvahu jen rok 927.

Podle (archetypu) legendy Diffundente sole a následujících měl Bořivoj s Ludmilou celkem tři syny a tři dcery. Takové uhlazené počty jsou podezřelé, zároveň s přihlédnutím ke stejnému mýtickému počtu potomků řeckého boha Krona. Sedmiletá prodleva mezi narozením Spytihněva a Vratislava ale naznačuje, že se během ní mohly narodit tři jiné děti. V rodokmenu nejsou zaneseny, jestliže se o nich nic dalšího neví.

7 - Životní data Drahomíry je možno stanovit pouze podle nutnosti dosáhnout biologického věku pro sňatek, asi čtrnácti let, a to nejpozději roku 910. Podle legend jí Václav přidělil vdovský úděl (povolal svoji vyhnanou matku zpět), což se mohlo odehrát jen po zásahu Jindřicha I. Ptáčníka v roce 929. Dále podle I. staroslověnské legendy byla na živu v době Václavova úmrtí, takže by měla zemřít někdy po roce 939. To však jisté už není. Pouze narození nejpozději v roce 896 a sňatek v roce 910 je dán dalšími souvislostmi. Pravděpodobně byl jejím vdovským údělem nově založený Mělník a tam také byla nejspíše pohřbena v předpokládaném a dosud neznámém kostele.

8 – Podle al-Masúdího Kapitoly o Slovanech byl B.saklávič ,Boleslavič‘ vládce ve Stodoranech, ležících mezi Volyňskem a Doudleby v jižních Čechách, v době Václavova doudlebského údělu. Toto mohlo být nejdříve po Václavově plnoletosti v roce 916, ale spíše až mezi roky 922 a 928. Není tedy jisté, zda Boleslavič byl otcem Drahomíry nebo bratrem. Přikloňme se k bratrství, protože při předpokladu narození Drahomíry v otcových 20–25 letech a podle tehdy obvyklých věků dožití, by otec měl zemřít už kolem roku 920. Přípona -ič ve jméně Boleslavič by měla značit, že jeho otcem byl Boleslav.

9 – Přemyslovské ovládnutí části jižních Čech se mohlo uskutečnit pouze po předpokládané devastaci tohoto území Maďary nejspíše v roce 908 a novém uspořádání poměrů stanovením hranice mezi Bavorskem a Maďary v témže roce. Hradisko Doudleby, jako předpokládaný Vratislavův úděl, mohlo být vybudováno v roce 909 a zároveň v tomto roce dohodnut jeho sňatek s Drahomírou ze sousedních Stodoran. Sňatek se nejpravděpodobněji uskutečnil v roce 910 a následujícího roku se narodil Boleslav I. Vratislav byl ale plnoletý už v roce 901, takže je možné, že měl předchozí neznámou manželku, nebo byla Drahomíra starší a sňatek se ukutečnil už v roce 902, a do narození Boleslava rodila Drahomíra dcery. Zde je uveden příklon k možnosti, že politický zájem o spřízněnost byl vysoký a Drahomíra byla příliž mladá v době Vratislavovy plnoletosti, takže se počkalo na její dospění. Podle I. staroslověnské legendy sepsané kolem poloviny 11. století měli Václav a Boleslav čtyři sestry. Může se jednat o údaj ze ztracených hlaholských letopisů z 1. poloviny 10. století, ale není z toho jasné, zda byly sestrami Václava nebo Boleslava.

10 – Minejní a Vostokovská redakce I. staroslověnské legendy uvádí: Václavovi bylo osmnáct let když zemřel jeho otec. Údělníkem na Doudlebech, podle al-Masúdího, mohl být po dosažení plnoletosti v devatenácti letech a zároveň před stanovením poplatnosti roku 929 Jindřichovi I., jak zaznamenal kronikář Widukind, když se také jedině mohl stát pražským knížetem po úmrtí strýce Vratislava. Nemohlo mu tedy být devatenáct let rok po Vratislavově smrti roku 928 a Vratislav nemohl být jeho otcem. Václavovi bylo osmnáct let roku 915, když zemřel jeho otec Spytihněv, a tím se narodil roku 897, to znamená jeden až dva roky po svatbě jeho otce s neznámou českou knížecí dcerou. Zjištěný dožitý věk je 42,2 ±4,8 roku a zemřel v ústraní v Boleslavi asi tři roky po tom, co byl v létě roku 936 sesazen Boleslavem I. S tím je v souladu legendární údaj o tři roky trvající neporušenosti jeho těla. Není jisté, zda platí den úmrtí 28. 9., který se poprvé objevil u legendisty Gumpolda. Pondělí 28. září v I. staroslověnské legendě je určitě dodatečně vypočteno podle tam uvedeného chybného roku 929, protože jiné písemné prameny pondělí nezmiňují.

11 – O Václavově manželce není nic známo a nejsou ani její ostatky. Pouze musela být nejméně 14letá v roce 930, aby se mohla vdát a následujícího roku porodit předpokládaného prvorozeného syna Slavníka. K jejímu původu viz pozn. 13.

12 – Ostatky Boleslava I. nebyly dosud zcela prozkoumány. Zemřel roku 972 před první zmínkou k roku 973 o jeho nástupci Boleslavu II. Jestliže se podle znění legend Drahomíra v období od Vratislavovy smrti v zimě 928 do přelomu let 928/929 pokusila stát regentkou a udržet knížecí stolec pro Boleslava I., muselo být Boleslavovi zanedlouho devatenáct let. Roku 950 přitáhl Boleslav na pomoc svému synovi obleženému v hradisku Nova zmíněném kronikářem Widukindem. Velmi pravděpodobně jde o Žatec. Tomuto nejmenovanému synovi muselo být jako údělníkovi nejméně 19 let. Musel se tedy narodit nejpozději roku 931 a jeho otci Boleslavovi muselo být 19 let nejpozději v roce 930, aby se v něm mohl oženit. Zároveň Boleslavovi muselo být 19 let po roce 929, jestliže mu Václav přidělil úděl v Boleslavi. Narodil se tedy roku 911, rok po předpokládaném sňatku svých rodičů. Boleslavovi, jeho manželce a prvorozenému synovi nejlépe vyhovují ostatky z pietně srovnané hraničky kostí nazývané K3 nalezené pod Svatováclavskou kaplí. Dosud byly pouze roztříděny a podle změn na kostrách určeny přibližné dožité věky M. J. Beckerem. Boleslavovi by měly náležet ostatky muž 65 ±[10] roků, neznámé manželce žena 50/55 ±10 roků a neznámému prvorozenci muž 35 ±10 roků. Hranička obsahovala dále pozůstatky šesti dětí, z nichž snad některé by mohly náležet knížecímu páru. Boleslavova manželka nejspíše pocházela ze sousedství jeho boleslavského údělu, neboť tehdejší čerstvý údělník Boleslav do vysokých politických kruhů nedosáhl. Nutno dodat, že na druhou stranu není známo s jakým předstihem byly dojednávány sňatky a jejich dojednání stvrzeno zásnubami nezletilých.

13 – Otec biskupa Vojtěcha, údělný kníže na Libici Slavník, byl podle Brunovy legendy nepos krále Jindřicha. To je možné nejspíše tak, že Slavník byl Václavovým synem, narozeným potom, co se Václav stal vladařem a poplatným Jindřichovi I. v roce 929, neboť jiná možnost takového spříznění se nejeví. Václavovou manželkou mohla být blízká příbuzná – neznámá (nemanželská?) dcera krále Jindřicha I. Taková dcera mohla být i vévody Arnulfa Bavorského a Slavník by byl příbuzným císaře Jindřicha I. (krále II.), neboť sňatkem mezi roky 936–940 se rody saských Liudolfovců a bavorských Luitpoldovců spojily.

Podle podstaty politických sňatků by měla Střezislava pocházet ze sousedství Slavníkova libického údělu, tedy asi z východních Čech. Nic dalšího se o ní neví. Ostatky nejsou známy a pravděpodobně byla pohřbena v Libici.

14 – Dříve se zdálo lákavé spojit Boleslavova prvorozence zmíněného Widukindem k roku 950 s comes Vok, u něhož Kosmas zaznamenal úmrtí v roce 968. Jenže pak by byl nevysvětlitelný Kosmův „omyl“ u úmrtí Boleslava I. v roce 967. Toto úmrtí se může týkat jen „otce Boleslava II.“, za něhož Kosmas považoval Boleslava I. K tomuto prvorozenému synovi viz poznámku 12.

15 – Kosmas uvádí lehce popletenou a zčásti nemožnou historku o Strachkvasovi, synu Boleslava I., narozeném v době Václavova legendárního zavraždění, dle Kosmy již v roce 929. Proto prý dostal jméno znamenající ,strašný [hodo]kvas‘. Byl dán otcem na učení do Řezna a v roce 995 měl nahradit biskupa Vojtěcha, ale při svěcení podlehl náhlému záchvatu (při svěcení ho popadl ďábel). Přijmeme-li Kosmovo tvrzení, že byl synem Boleslava I., ale nikoliv jeho další výrok, že byl bratrem Boleslava II., tak byl mladším synem předurčeným za biskupa. Kosmas zřejmě převzal historku i s přezdívkou Strachkvas, ke které doplnil svou etymologii. Strachkvas je doslovně ,Strachův kvas‘ a nejspíše je narážkou na úřad moravského biskupa, kde dříve působil biskup Metoděj. Latinským zkomolením řeckého Methodios na Methudius a zavádějícím překladem podle latinského metus ,strach‘, vznikla v Praze pro Metodějova následníka přezdívka Strachkvas ,Strachův kvas‘. Později byl také stejně vytvořen český tvar Strachota u pojmenování Metoděje. Může se jednat už o nejmenovaného moravského biskupa, který ve věku přes 35 let v roce 976 byl společně s pražským biskupem [Dětmarem] v Mohuči, případně o jeho nástupce. Pokud dále uvěříme Kosmovi, tak po odstoupení Vojtěcha měl v roce 995 převzít i pražské biskupství, ale při jmenování náhle zemřel ve více než 55 letech.

Ve vojtěšské legendě Canapariově se popisuje výprava poselstva vyslaného do Říma asi roku 992 s cílem přivést biskupa Vojtěcha zpět z Říma do Prahy. Vedl jej bratr vévody oné země, které stál v čele jako biskup ten, jehož návrat byl vymáhán. Následující Brunova legenda uvádí, že k tomu úkolu byli zvoleni světcův vychovatel Radla a výmluvný mnich Kristián, bratr pána země. To vše se později stalo podnětem ke ztotožnění mnicha Strachkvase s mnichem Kristiánem a mnich Strachkvas/Kristián se stal neodmyslitelnou součástí historických konstrukcí. Při střízlivém pohledu získáváme pouhou zprávu o neznámém bratru Boleslava II., který byl světským vůdcem výpravy. Bruno si vymýšlel podle zvyku, že vyjednávání pak vedl nutně výmluvný latinský duchovní, takže Canapariovu zprávu zkomolil vytvořením mnicha Kristiána, bratra pána země. Brunův údajný vychovatel Radla by musel být téměř o generaci starší, takže v roce 992 už zemřelý. V případě, že Vladivoj byl mladším bratrem Boleslava II., mohl by on být oním vůdcem poselstva.

16 – O uvedeném comes ,velmoži‘ Vokovi není nic známo, mimo roku úmrtí 968. Časově vychází, že byl mladším synem Boleslava I. a dožil se dospělého věku. Navržený rok narození vyvolala možnost, že by mohl být případně Vladivojovým otcem.

17 – Podle výzkumu E. Vlčka lze pražské ostatky biskupa Vojtěcha považovat za pravé a podle zjištění Gustafsonovou metodou, ale s použitím jen jednoho zubu místo obvyklých dvou, se Vojtěch dožil 47,4 ±0,8 roku. Při úmrtí 25. 4. 997 by se podle střední hodnoty narodil jako prvorozený namísto Soběslava a už v roce 950. To je málo pravděpodobné, a tak je Vojtěchův věk v době smrti nutné snížit o tři roky. Více nikoliv, neboť výsledky J. Kiliana jsou v jiných případech poměrně přesné. Vojtěch se narodil dva roky po Soběslavovi v roce 953. Snad v roce 969 odešel jako 16letý studovat do Magdeburgu, po devíti rocích byl v 25 letech vysvěcen na jáhna a vrátil se. V Praze se stal pomocníkem biskupa Dětmara a po jeho smrti počátkem roku 982 byl 19. února zvolen biskupem a 30letý vysvěcen arcibiskupem Wiligisem 29. 6. 983.

Soběslav padl na mostě přes zaniklé rameno řeky Vltavy v Praze při ústupu Poláků v roce 1004. Tím vymřela původně hlavní (slavníkovská) větev rodu Přemyslovců. O dalších bratrech se ví jen, že byli zavražděni v roce 995 v Libici.

18 – Dobrava byla v roce 965 provdána za polského knížete Měška I. a zemřela v roce 977. Ostatky nejsou známy. Dle Kosmy se vdávala v pokročilém věku. To by bylo nezvyklé a Kosmova domněnka vychází z jeho představy, že Boleslav II. byl synem Boleslava I. Pak by opravdu její věk v roce 965 vycházel vysoký. Podle kronikáře Dětmara z Merseburgu byla sestrou staršího Boleslava, kterým mínil Boleslava II. Pro sňatek musela být alespoň 14letá a vše vychází jen tak, že se narodila prvorozená v roce 951, aby se mohl v roce 953 narodit Boleslav II., který musel v roce 972 dosáhnout 19leté plnoletosti. Dobrava byla matkou polského knížete Boleslava I. Chrabrého, kterého Dětmar označil za bratrance Boleslava III.

19 – Ostatky Boleslava II. nejsou známy. Jeho nejpravděpodobnější hrob č. 93 ve svatojiřské bazilice byl nalezen prázdný. Podle Kosmy zemřel 7. 2. 999 a byl-li by opravdu synem Boleslava I. narozeným roku 931, dožil by se tehdy extrémního věku 68 let. Bylo výše zmíněno, že v roce 972 mu muselo být nejméně 19 roků. Jedině tak mohl být ustanoven knížetem po Boleslavu I., zemřelém v témže roce. Dožitý věk vychází 46 roků, a tomu neodpovídají žádné ostatky nalezené v bazilice sv. Jiří, v níž jako druhý zakladatel byl nepochybně pohřben. Pouze ostatky Vratislavovy, ale ty byly vyzdviženy s autentikou potvrzující, že se jedná o Vratislava. Hrob Boleslava II. byl snad v době přítomnosti Poláků a slavníkovce Soběslava na Pražském hradě v letech 1003–1004 zničen ze msty za vyvraždění Slavníkovců. Druhou možností je vyzdvižení ostatků při vytváření hrobky č. 92, patrně v 1. pol. 12. století, a uložení na neznámém místě v kostele. Pak by mohlo dojít k jejich nenávratné ztrátě při požáru v roce 1142. I po uvedeném poničení hrobu a těla mohly být zbylé ostatky v roce 1004 uloženy jinde v kostele a podlehnout uvedené zkáze roku 1142.

Jeho manželka Hemma mohla být příbuznou bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého, se kterým byl Boleslav II. politickým souputníkem. Její ostatky nejsou známy a zřejmě byla pohřbena v kostele ve svém mělnickém vdovském údělu. Tento úděl mezi roky 999–1006 dokládají mělnické denáry s jejím jménem podle slovanské výslovnosti Enma. Kosmas zmiňuje její úmrtí v roce 1006 a rok narození je zde odvozen, jako obvykle, z potřebné pohlavní zralosti alespoň 14 let v roce sňatku.

21 – Kníže Vladivoj, podle Dětmara navrátivší se z Polska a vládnoucí i zemřelý v roce 1002, je dlouhodobě záhadnou postavou. Jakožto uprchlý náležel do vedlejší rodové větve a prosadil-li se proti vládnoucímu Boleslavovi III., tak jedině podle práva stařešinství a patřil do starší generace. Ve snaze nevytvářet mu neznámého otce s nejasnou vazbou na Přemyslovce, je zde navržen za jeho otce comes Vok. Z toho pak plyne předpokládaný rok narození jeho i jeho otce. Případně mohl být mladším bratrem Boleslava II. Jistota zde není, a protože nejsou známy ostatky Voka, Vladivoje, Boleslava III. a Jaromíra, zřejmě nikdy nebude.

22 – Podle Kosmy měl Boleslav II. syny Václava a Boleslava III., avšak Václav zemřel v přicházejícím věku [dospělosti]. Václav se musel narodit už v roce 973, což určují závazná data jeho syna Oldřicha. Jeho smrtelné onemocnění se možná stalo podnětem k zázraku v Gerhardově Životě sv. Oldřicha. Měl být nemocen, ale po zaslání darů sv. Oldřichovi, tedy do Augsburku, jeho otcem knížetem Boleslavem II. (Volizlaw ze země Slovanů) se zázračně vyléčil.

V ústředním hrobě pod kaplí P. Marie, později sv. Anny, v klášteře sv. Jiří byly nalezeny ostatky muže zemřelého ve věku 20,4 ±1,84 roku. Tento dožitý věk neodpovídá jinému Přemyslovci té doby, který by navíc měl být tak významně pohřben. Zároveň se objevuje zajímavá shoda mezi jménem Václav, tehdy podle zvyku dávala prvorozenému synu jméno matka podle významného předka, a zadáním vytvoření Wolfenbüttelského rukopisu prvotní václavské Gumpoldovy legendy právě kněžnou Hemmou. Ovšem prvotní václavská Gumpoldova legenda byla napsána až v roce 983 a Hemma by objednala rukopis nejspíše až po roce 1004. Velkou potíží je, že nápisy v iluminacích Wolfenbüttelského rukopisu oznamujicí donátorství kněžny Hemmy se jeví jako dodatečné graffiti a vlastní rukopis byl napsán nejspíše až na přelomu 11. a 12. století.

23 – Boleslav III., Jaromír a Oldřich měli být bratry, syny Boleslava II. podle Dětmara, nebo Jaromír a Oldřich syny Boleslava III. dle Kosmy. Vzhledem k jejich vzájemnému soupeření o vládu nepřipadá ani jedno v úvahu. Boleslav III. se roku 999 stal knížetem po Boleslavu II. jako jeho nejstarší žijící syn. Nejpozdější rok narození je stanoven podle podmínky dosažení nejméně 19 roků v roce 999, když se ujal vlády po svém otci. Kosmas uvádí úmrtí v roce 1037. Jestliže si dáme omezení podle dožitých věků ostatních Přemyslovců 62 roků, tak se Boleslav III. narodil nejdříve v roce 975, zároveň nutně alespoň dva roky po narození Václava. Pak je rozporná Dětmarova zmínka, že Boleslav III. rozsekl hlavu svému zeti v roce 1003. Jeho dcera by se musela narodit nejméně 14 roků předtím v roce 989, což je v rozporu s možnou plnoletostí Boleslava III. Zároveň je velmi podivné, proč by se Boleslav III. brutálně zbavil sňatkem spřízněného velmože. Buď jde o záměnu Boleslavů a zabitý byl zetěm Boleslava II., či spíše se jednalo o pouze dohodnutý sňatek zásnubami, který měl být naplněn po dosažení dceřiny zralosti. Vývoj politické situace vyvolal takový konec.

Zajímavé a z nedobré znalosti starších českých poměrů usvědčující saského kronikáře Dětmara, je jeho tvrzení o třech bratrech. Je pohádkou mající původ ve dvou mýtických Blížencích Světlo (úsvit) a Stín (soumrak), kteří nepřejí a závistivě škodí svému nejmladšímu bratru. Ve výtvarném podání je vždy nejmladší a úspěšný bratr uprostřed. Tak to bylo i v době, kdy Dětmar psal svoji kroniku. Boleslav III. byl vězněn na úsvitovém východě v Polsku, Jaromír na soumrakovém západě v Utrechtu a oba byli o generaci starší. Nejmladší a úspěšný Oldřich, zároveň pokračovatel tehdejší hlavní linie rodu, byl vladařem uprostřed v Čechách. Podobně psal o třech slovanských vládcích al-Masúdí v Kapitole o Slovanech, nebo Firdausí o třech bratrech a zároveň vládcích v knize Šáhnáme.

Rozpor mezi Dětmarovým a Kosmovým tvrzením oproti skutečnosti se nyní dá vysvětlit. Dětmar nevěděl o kněžici Václavovi, a tak se mu jeho syn Oldřich posunul do předchozí generace k Boleslavovi III. a Jaromírovi. Tím v jeho podání vznikli tři bratři přizpůsobení mýtu. Kosmas o Václavovi věděl, ale při posouvání Oldřichovy plnoletosti se ten stal současníkem Jaromíra, zároveň zůstal o generaci mladší než Boleslav III., takže mu vzniklo, že Jaromír a Oldřich byli bratry, syny Boleslava III.

24 – Dětmar uvádí, že Boleslav III. nechal vykastrovat „svého bratra“ Jaromíra. Podobné skutky popisují i jiní kronikáři v případě odstavených příslušníků rodových větví, kteří pak mizí z historie. Pro Dětmara byli všichni současní slovanští vládci lstivými hady, bazilišky a podobně, kteří jen škodili a dělali špatné věci. Proto se historka o kastraci Jaromíra a též pokusu utopit Oldřicha v lázni jeví jako hodně nepřijatelná. Jaromír totiž nezmizel, dosáhnuv plnoletosti nejspíše v roce 1001 se po smrti svého možného otce Vladivoje navrátil do Prahy, ale následně byl zase vyhnán navrátivším se Boleslavem III. Dětmar popisuje události tak, že nejmenovaná matka s bratry Jaromírem a Oldřichem uprchla před Boleslavem III. a v době zvolení Vladivoje se s nimi vrátila. Nejspíše uprchla neznámá matka s malým Oldřichem a třeba s jeho ještě mladším neznámým bratrem, a pak zůstali v Bavorsku. Kosmas totiž dále uvádí, že Oldřich byl vychován u Němců. Navrátit se musel naopak Jaromír, ale nezávisle. Jaromír vládl do Oldřichovy plnoletosti v roce 1012, patrně s příslibem, že následně tomuto příslušníku hlavní rodové větve předá vládu. Asi se mu pak moc nechtělo, protože byl vzápětí uvězněn. Oprávněný vladař Oldřich byl pak chráněn před pletichami svých strýců Jaromíra a Boleslava III. jejich uvězněním. Kronikáři Dětmarovi se to moc nelíbilo, protože Oldřicha považoval za nepravého knížete. Kosmas uvádí Jaromírovo úmrtí 4. 11. 1038, ale za správný se považuje rok 1035. Zmíněná nejmenovaná matka Oldřicha nemohla být, mimo jiné důvody, bývalou západofranskou královnou Emmou, protože to by Dětmar musel vědět a uvedl by její jméno.

25 – Oldřichova data jsou jedním z neměnných základních uzlů rodokmenu, stejně jako jeho ztotožnění s ostatky z hrobu č. 98 v bazilice sv. Jiří. Byl pojmenován po augsburském biskupu Ulrichovi (lat. Udalricus), který byl prvním kanonizovaným světcem 3. 2. 993. Vzápětí bylo toto rozhodnutí římské synody šířeno do všech diecézí. Ještě téhož roku se musel Oldřich narodit, aby v roce 1012 jako 19letý usedl na knížecí stolec. Kosmas uvádí úmrtí 9. 11. 1037, ale za správný se považuje rok 1034. Vše je v souladu se zjištěným dožitým věkem 42,2 ±5,2 roku jedince z hrobu č. 98. Tato kamenná hrobka vyčnívá nad maltovou podlahu II. fáze kostela, jejímž stavebníkem byl Boleslav II., narušuje křížový útvar související s maltovou podlahou a přiléhá k ní výše položená podlaha z opukových desek. Hrobka je na ose II. fáze kostela natěsnána mezi původní hrob prvního zakladatele Vratislava a hrob č. 93, náležející druhému zakladateli Boleslavu II. Hrobka č. 98 je nepochybně až z 1. poloviny 11. století a může náležet jen obnoviteli kostela a kláštera knížeti Oldřichovi. Z této obnovy zůstala dochována právě kamenná dlažba v kostele a pak druhotně položená v klášteře, někde poničená požárem, což odpovídá požáru Pražského hradu v roce 1142. Tato hrobka narušující křížový útvar totiž mohla být vytvořena až po dostavbě II. fáze kostela obnovitelem Oldřichem a změnou smyslu liturgického vybavení kostela.

Rok úmrtí Oldřichovy manželky Boženy zaznamenal Kosmas s tím, že byla matkou Břetislava. Zapsal i oblíbený příběh o jejím spatření Oldřichem u studny, kde prala roucha, a byla [manželka] Křesinova. Příběh je ale známý i jinde ve světě, jen osoby se jmenují jinak. Je to mýtus spojený s rovnodenností, kdy novolunní herojka vychází z nižších poloh nebo naopak do nich odchází. Nižší polohy jsou vyjádřeny vodou, a proto všechny obdobné příběhy spojuje spatření ženy u vody, často nahé. Slavné je spatření myjící se Uriášovy manželky Betsabé králem Davidem, po němž se z nového svazku narodil moudrý Šalamoun. U nás každý rok v pohádce Mrazík poprvé spatří Ivan svoji budoucí ženu Nastěnku na podzim u potoka, zalévající suchý pařez. V pohádce se pochopitelně nemůže Nastěnka před Ivanem omývat nahá v potoce, tak dostala do ruky vědro na zalévání. Kosmas potřeboval posunout Oldřichovu plnoletost hlouběji do minulosti, aby mohl vynechat období Jaromírovy vlády a úplně i jeho předpokládaného otce Vladivoje, oba náležící do vedlejší větve. Použil proto obecný mýtus, čímž pak mohl napsat, že Oldřich měl první manželku neplodnou, neznámou a nejmenovanou, a ten tím byl také plnoletý dříve, než ve skutečnosti. Díky tomu mohl dále uvést, že to byl Oldřich, namísto Jaromír, který s pomocí krále Jindřicha II. vyhnal Poláky v roce 1002 [1004] z Prahy.

26 – Stejně i Břetislavova data jsou nezpochybnitelná. Úmrtí 10. 1. 1055 má opět Kosmas, včetně hérojského mýtu o únosu nevěsty Jitky v roce 1021. Tím je dán rok plnoletosti a odvozeně narození v roce 1002. Původně byl pohřben v rotundě sv. Víta a ostatky byly nalezeny s autentikou v gotické katedrále. Dožitý věk byl určen podle změn na kostře ±50 roků. Je tím vyloučeno, aby byl synem Oldřicha, kterému by bylo kolem devíti let, když se Břetislav narodil. Je tak ale zapsáno v Altašských análech a Kosmově kronice. To znamená, že Oldřich byl nucen uznat Břetislava adopcí za svého syna a nástupce při svém dosazení roku 1012, neboť Břetislav byl nejstarším synem předchozího knížete. Kosmas při popisu nastolování Břetislava po Oldřichově smrti sice označil Břetislava za Jaromírova synovce, ale v proslovu vloženém do Jaromírových úst, dvakrát Jaromír nazval Břetislava svým synem. Mohl by být ale i synem Boleslava III., časové údaje to umožňují, a Břetislavova kořistná výprava do Polska v roce 1039 mohla být i pomstou za věznění jeho možného otce, který dva roky předtím zemřel. Cílem mohlo být i převezení jeho ostatků do Prahy. Kosmovo soustředění na vynechání Vladivoje a období vlády Jaromírovy nahrává otcovství Jaromírovu a zároveň otcovství Vladivoje ve vztahu k Jaromírovi.

Kosmas obdivně nazval Břetislava českým Achillem, tak není divu, že hérojsky zveličil únos Jitky ze svinibrodského kláštera. Jejich sňatek zjevně dojednal Jaromír před rokem 1012. V roce 1021 se mohl uskutečnit, ale Jaromír byl vězněn a Jitčin otec Jindřich byl od roku 1017 zemřelý. Břetislav se rozhodl naplnit dohodu únosem a protože to nebyl únos svévolný, není žádná zpráva o snaze Břetislava za skutek potrestat. Jitčino úmrtí 2. 8. 1058 zapsal Kosmas a dle sňatku v roce 1021 vychází rok narození nedlouho před nebo roku 1007. Podle změn na kostře byl stanoven její dožitý věk ±50 roků.

Břetislav měl od roku 1021 úděl na Moravě, kterou krátce před tím získal Oldřich od Poláků. V úvahu přichází pouze západní Morava, tedy oblast Dyjskosvrateckého úvalu, kde Břetislav vybudoval hradisko Břeclav, nahrazující velkomoravské tzv. Pohansko. Podle prvotní prokopské legendy Život menší, založil sázavský klášter pro staroslověnské duchovní. Těmi mohli být jedině příchozí z Uher po Břetislavově tažení na podporu Petra Orseola v roce 1044. Rozšířená oblíbená pohádka o Oldřichovi, jelenovi a poustevníku Prokopovi v jeskyni pochází až z pozdější legendy a takový příběh o založení kláštera je podle časové posloupnosti událostí nepřijatelný.

V roce 1033 císař Konrád II. uvěznil Oldřicha. Po propuštění a návratu do Čech následujícího roku nechal Oldřich oslepit Jaromíra a Břetislav uprchl ze země. Tím je také dáno, že Břetislav nebyl Oldřichovým synem, ale náležejícím do jiné rodové větve.

Kosmas oznamuje Jitčino úmrtí v roce 1058 a zároveň označil Jitku za Spytihněvovu matku, kterou prý vyhnal do Uher, kde se pak provdala za krále Petra Orseola. V prvé řadě syn nemohl vyhnat svou vlastní matku, leda by byla spřízněnost dána adopcí. Vyhnání se může týkat jen matky Vratislava II., kterého Kosmas považuje za bratra Spytihněva. Tím mu vyšlo, že Jitka je i matkou Spytihněva II. Také se nemohla Vratislavova matka Jitka provdat za v roce 1046 zabitého Petra Orseola. Kosmas zprávy o Břetislavově přátelství s Petrem a nalezení útočiště Jitkou v Uhrách, spojil do historky o jejím sňatku s Petrem.

27 – Nad pravděpodobným prázdným hrobem Boleslava II. č. 93 byla vytvořena menší hrobka č. 92 s druhotně uloženými ostatky muže s dožitým věkem 41,9 ±3,8 roku a ženy ±60 roků. Je přizděna k velké a patrně nevyužité hrobce z asi 2. poloviny 11. až počátku 12. století. To znamená, že původní hroby obou jedinců se nalézaly v místě velké hrobky, pod níž byl nalezen terén zpřeházený, a zároveň v řadě přemyslovských hrobů, viz obr. níže. Mužská kostra měla hrubě porušený hrudní koš, rozřízlou prsní kost kvůli vyjmutí srdce a pak byla odborně rozčtvrcena pro snadnější převoz do místa uložení. Jedinec byl velmi podobný Oldřichovi ve vedlejším hrobě č. 98. Podle toho E. Vlček přisoudil mužské ostatky Jaromírovi, domělému bratru Oldřicha a zemřelému v Lysé nad Labem.

Dosud probíhající výzkum ARÚ AV odhalil podle izotopů v zubech původ ženy v severní Itálii. To je velmi zásadní. Kosmas popisuje v roce 1074 navrácení biskupské hodnosti Jaromírovi po zásahu Matyldy Toskánské (z Canossy) díky Jaromírovu poukázání na vzájemnou příbuznost po přeslici. To je možné pouze tak, že jeho matka byla kněžnou z hrobu č. 92 a ta byla italskou příbuznou (neteří) tehdejší císařovny Gisely Švábské, jejíž pratetou Matylda byla. Výsledek radiokarbonového datování v současném výzkumu stanovil úmrtí kněžny z hrobu č. 102 mezi lety 1020–1159.

Kosmas popisuje Břetislavovo velké vítězství nad Uhry v roce 1030. Tažení ale mohl uspořádat jen vládnoucí kníže Oldřich, jako spojenec císaře Konráda II. Nejspíše v té souvislosti Oldřich také opanoval i východní Moravu, to je povodí řeky Moravy, kde bylo založeno hradisko Spytihněv, nahrazující velkomoravské ústředí v místě Starého Města. Mohlo být jedině pojmenované po jeho synovi NM, který sem musel být dosazen jako údělník, nikoliv až po vnukovi Spytihněvovi II., který se tehdy teprve narodil. Tím vychází jméno Spytihněv už pro otce Spytihněva II. Za vojenskou pomoc proti uherskému králi Štěpánovi I. dojednala císařovna Gisela sňatek své italské příbuzné s tímto historicky neznámým Oldřichovým prvorozencem, patrně jménem Spytihněvem, plnoletým v následujícím roce 1031. Neznámá Italka pak pojmenovala třetího syna Konráda podle prvního císaře sálské dynastie Konráda II. a čtvrtého syna podle prvního císaře z dynastie Liudolfovců Oty I. Úmrtí tohoto NM v daleké cizině, kvůli němuž bylo tělo rozčvrceno, lze spojit jen s vojenskou výpravou Břetislava I. do Uher v roce 1051. Proto střední hodnotu zjištěného dožitého věku 41,9 ±3,8 roku je nutné snížit na 39 roků. Je obtížné vést rozpravu s posudkem proslulého antropologa, ale pořadí zásahů na kostře popsané E. Vlčkem – řez na prsní kosti, neodborné rozsekání hrudního koše a pak odborné rozčtvrcení a ovaření kostí, je možné spíše změnit na prvotní smrtelné poničení hrudníku během válečné vřavy.

28 – V Altašských análech je uvedeno, že v roce 1040 byl vrácen nejmenovaný syn Břetislava I., odevzdaný před tím jako rukojmí. Bádání jej ztotožnilo se Spytihněvem II., což je vyloučené, protože tehdy ve stáří osm roků by nemohl být odloučen od své matky. Rukojmí musel být tehdy nejméně nezletilý, to je starší než 15 roků podle poloviny Saturnova roku, nejlépe blízko 19leté plnoletosti a prvorozený, aby byl v dohledné době politicky využitelný. Tento NM se stal rukojmím roku 1039 v 18 letech. Snad zemřel před nástupem Spytihněva II., čili před rokem 1055, když se nesnažil chopit vlády po svém otci.

29 – O letech Vratislavovy vlády a jeho úmrtí 14. 1. 1092 víme opět z Kosmovy kroniky. Rok narození je stanoven tak, že musel být mladší než Spytihněv II., který se před ním chopil vlády, starší než Jaromír, jestliže toho předběhl v nástupnictví, a zároveň s ohledem na možný dožitý věk nepřesahující výrazně 60 let. V roce 1055 uprchl z olomouckého údělu a zanechal tam nejmenovanou těhotnou manželku, která zemřela. Takže nejpozději v předchozím roce uzavřel sňatek. Po příchodu do Uher se záhy znovu oženil s Adlétou, dcerou krále Ondřeje I. Podle Kosmy mu později vrátil Spytihněv II. jeho úděl z obavy před vojenským vpádem Ondřeje s Vratislavem. Ostatky nejsou známy, první český král byl pohřben v bazilice sv. Petra na Vyšehradě a pravděpodobné umístění hrobu v kryptě kostela je dnes v místě hřbitova Slavín.

Dříve byla desetiletá prodleva mezi Břetislavovým „únosem“ Jitky v roce 1021 a narozením údajného prvního syna Spytihněva II. vysvětlována tak, že v té době se rodily dcery a také synové, kteří se nedožili dospělého věku. To bylo v přímém rozporu se skutečností, že pak náhle měla Jitka začít rodit v rychlém sledu kluky jako buky, kteří se většinou dožili tehdejšího pozdního věku – Spytihněva II, Vratislava II. Jaromíra, Konráda a Otu. Objevily se proto názory, že sňatek se konal až v roce 1030. K tomu se přidružil centristický pohled považující Moravu za neskládající se z jednotlivých sídelních oblastí, takže se řešilo, zda byla celá Morava získána od Poláků před rokem 1020 nebo až 1030. Bylo v pozn. 26 a 27 již zmíněno, že základní dělení je podle povodí řeky Moravy a Dyjskosvrateckého úvalu, což popsal Kosmas jako východní a západní polovinu Moravy. Ve skutečnosti mohla být západní polovina Přemyslovci obsazena jen před rokem 1020 a východní v roce 1030. Také Jitčino záhadné náhlé rození synů je nyní odstraněno. Přetrvávají nadále jen čtyři dvouleté termíny mezi roky 1024–1030 pro narození jejích neznámých dcer nebo synů, kteří se nedožili roku 1061, kdy se ujal vlády Vratislav II. Podobná prodleva je u Ludmily mezi narozením historicky známých synů Spytihněva I. a Vratislava I., a také plnoletostí Vratislava I. a narozením Boleslava I.

30 – Spytihněvova data jsou dána Kosmovou kronikou, včetně úmrtí 28. 1. 1061, a dožitý věk byl podle změn na kostře stanoven ±30 roků. Usedl na stolec jako nejstarší žijící Přemyslovec po úmrtí Břetislava I. Podle Altašských análů byl Spytihněv II. synem Břetislava I., stejně jako Břetislav I. synem Oldřicha. To znamená, že i Břetislav byl nucen adopcí označit Spytihněva za svého syna a nástupce, snad po smrti Spytihněvova otce v předpokládaném roce 1051. S tím souvisí „zavedení stařešinského řádu Břetislavem“, jak se ujalo v literatuře. Břetislav nemohl zavádět stařešinský řád jsoucí nejméně od doby bronzové, ani jej upřednostnit před právem nástupnictví podle prvorozenosti. Slova vložená Kosmou do Břetislavových úst ...aby mezi mými syny nebo vnuky vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví a aby všichni jeho bratří nebo ti, kteří pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím., se mohou ve skutečnosti týkat jen závazku pro nástupnictví adoptovaného Spytihněva II. Břetislav tak vlastně „vrátil“ své adoptování Oldřichem, čím i navrátil následnictví do Oldřichovy větve. Takže je i možné, že Břetislavovo vládnutí bylo od počátku podmíněno upřednostněním v následnictví Oldřichova syna NM a pak jeho vnuka Spytihněva II. Po úmrtí Spytihněva II. byl mrtvý ten, kdo sliboval i ti, kterým bylo slibováno, a smlouva přestala platit. Na knížecí stolec byl sněmem dosazen nejstarší žijící Přemyslovec, opět příslušník vedlejší rodové větve Vratislav II.

31 – Kosmas uvedl bratry v pořadí Spytihněv II., Vratislav II., Konrád, Jaromír a Ota. Po úmrtí bratra Spytihněva se po něm Jaromír domáhal podílu na dědictví, ale byl proti své vůli vysvěcen na jáhna a posléze uprchl do Polska. Ten tedy byl druhorozeným synem původně určeným pro duchovní dráhu vrcholící biskupským úřadem. Roky jeho narození určuje podmínka věku nejméně 25 let v roce 1061, když se po Spytihněvově smrti domáhal dědictví, ale byl vysvěcen na jáhna, a 35 let v roce 1068, když byl ustanoven biskupem, jako předpokládaně ženatý kněz. Zároveň musel být mladší než Vratislav II., když ten se proti němu prosadil jako zvolený kníže.

Kosmas popsal, jak Spytihněv na počátku své vlády učinil Konráda vrchním lovčím a Otu vrchním kuchařem. Oba byli tedy tehdy starší než 15 let, jestliže obdrželi úřad, ale mladší 19 let, když nedostali úděly. Před tím zmínil, že oba dostali polovinu Moravy, což znamená, že západní Morava byla rozdělena na údělné Svratecko (Brněnsko) a Podyjí (Znojemsko). Z téže zmínky plyne, že dosáhli plnoletosti před rokem 1061, jestliže dostali úděly od Spytihněva II. před jeho smrtí. Konrád mezi roky 1056–58 a Ota mezi roky 1058–60, což zpětně vymezuje možnosti jejich nejpozdějších narození.

32 – Data Břetislava II. a úmrtí jeho sourozenců jsou opět podle Kosmy. Roky narození určuje zpětně s dvouletými odstupy úmrtí matky Adléty, spolu s narozením a zároveň úmrtím nejmladšího Vratislava v roce 1062. Zde vzniká otázka, jestli Kosmovo pořadí – nejprve narození dvou dcer a pak dvou synů, je správné a není jen stylizací podle pohlaví. Nyní ji nelze řešit. Po smrti knížete Konráda Brněnského 6. 9. 1092, posledního příslušníka tehdejší hlavní vládnoucí rodové větve, se stal Břetislav II. vladařem a dále pokračovala v nástupnictví původně vedlejší rodová větev počínající nejméně od Břetislava I.

Potomci Konráda a Oty byli moravskými údělníky, ale opakovaně se pokoušeli stát pražskými knížaty. Podařilo se to pouze Svatoplukovi Olomouckému v letech 1107–1109, čímž přerušil vládnutí Bořivoje II., nevlastního bratra Břetislava II. V letech 1117–1120 druhého období vlády Bořivoje II. začal Kosmas psát svoji Kroniku Čechů. Zadavatelem kroniky s posloupností panovníků otec – syn v jedné rodové větvi byl tedy právě Bořivoj II., aby moravští údělníci nebyli oproti pražské vládnoucí vedlejší větvi v právní výhodě. Kosmas pokračoval v psaní během druhého období 1120–1125 vlády Bořivojova bratra Vladislava I. Také jemu se taková pražským Přemyslovcům libá činnost musela zamlouvat a podporoval ji.

Hroby přemyslovských knížat v bazilice sv. Jiří (I. Borkovský 1975 - upraveno)