Byl břevnovský klášter založen opravdu v roce 993?
Někteří si asi pamatují ze školy: Kníže Boleslav II. spolu se sv. Vojtěchem založili klášter v Břevnově roku 993. Ti, co si to nepamatují, narazí na takové tvrzení kdekoli, kde je cokoli o břevnovském klášteře. Přesto se dlouhodobě ví o nedůvěryhodném doložení takového údaje. Většinou se potíže věrohodně popíší, ale pak se zpravidla skončí u výroků o spíše možném založení zmíněnými osobami v roce 993, a dále se toto ve výkladech už rozvíjí jako jistota, aby se školní dějepis nemusel měnit.1 Nic na tom nezměnila ani studie Petra Kubína z roku 2013, v níž autor zpochybnil rok založení 993 a přiklonil se ke 40. letům 11. století.2
Nikde v původních pramenech není zmínka o založení kláštera Boleslavem II. spolu s Vojtěchem a tyto údaje se poprvé objevují až v listinných falzech z 13. století. Prvním kronikářem popisujícím událost je teprve Jan Marignola píšící v době Karla VI., nejspíše v letech 1355–1359: [Boleslav II.] ... založil u Prahy proslulý klášter, který se jmenuje Strahov[sic!], a obdařiv ho velikými dary vystavěl jej od základů a ustanovil, aby opat, jehož za přispění sv. Vojtěcha povolal z Říma s dvanácti mnichy, byl u duchovenstva druhý po biskupovi.3 Zmínka značí znalost až falza tzv. Protekčního privilegia papeže Jana XV. (viz níže) a spletení Břevnova se Strahovem vylučuje čerpání z nějakého hodnověrného staršího a nedochovaného pramene.
Výše uvedený výklad o založení břevnovského kláštera najdeme podrobně rozvinutý až v I. redakci kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína pocházející z let 1364–1374: A tak z božího vnuknutí zakoupil za jistou sumu les, zvaný Šárka, a tam započal s boží pomocí, jakož i s podporou zbožného knížete Boleslava budovat klášter léta od božího vtělení 992. Vysvěcen pak byl klášter 14. ledna samým Vojtěchem, blažené paměti druhým pražským biskupem, ve dvacátém čtvrtém roce jeho biskupství ku cti Matky boží Panny Marie, sv. Benedikta, sv. Alexia a Bonifáce, a to za přítomnosti vzpomenutého knížete Boleslava a mnoha předních zemských pánů. A povolal do zmíněného kláštera opata Anastáze s dvanácti mnichy a přikázal jim, aby vzdělávali místo či klášter, nazvaný Břevnov. Zároveň svěřil opata – Bůh budiž svědkem – do rukou knížete Boleslava. A tak prošel celý onen slavný den. Sám [Boleslav II.] ze svého majetku obdařil klášter početným zbožím. Totiž vrchem, který leží jižně od jakéhosi rozcestí, kde se vytesávají mlýnské kameny, a dál po celé délce hor. To vše a mnohé jiné daroval navěky zbožný kníže Boleslav ku prosbě sv. Vojtěcha klášteru a bratřím a svůj dar potvrdil privilegiem. Sv. Vojtěch sám pak rovněž ze svého majetku daroval mnohé, totiž ves Bříství a Vykáň i další vsi a usedlosti. Navíc pak čeleď a služebníky, totiž pekaře, ševce, kuchaře, dále ty, kteří vytápějí místnosti a řemeslníky různých druhů, jež jednotlivě vypočítávat by trvalo dlouho. A to vše s takovým určením, aby oni i jejich potomci sloužili navěky klášteru. Navíc pak sám kníže i svatý biskup Vojtěch obdařili klášter mnoha privilegii. Mimo jiné i tím, že je kníže na věky osvobodil ode všech celních poplatků na zemi i na vodě, jestliže cokoliv kam dopravují či převážejí. Když všechno, o čem zatím byla řeč, kníže ustanovil ústně, tehdy biskup Vojtěch v přítomnosti Křišťana, druhým jménem Strachkvase (ten měl dvě jména a byl bratrem knížete Boleslava Pobožného), prvního opata Anastáze, mnoha kanovníků od sv. Václava v čele s proboštem jménem Rech a bojovníkem Bolenem, zvaným též Bosa, drže v rukou pergamenový list, žádal, aby byly všechny svobody potvrzeny. … Když bylo všechno provedeno, počal opat Anastáz spolu se svěřenými mu bratřími vzdělávat svaté místo, které získali, a svýma rukama budovali kostel a další stavby, které nebyly dosud úplné či vůbec postavené. A tak v krátké době s boží pomocí a s podporou sv. Vojtěcha, který též vlastníma rukama každodenně pracoval po příkazu řehole s bratřími v kostele i klášteře, bylo vše vykonáno. Svědectvím toho je též velmi jednoduchá tkaná rukavice, ve které [Vojtěch] pracoval a která je dosud v klášteře pečlivě chráněna jako relikvie. A to v kostelíčku, který byl kdysi farní a v němž dnem i nocí vzdávali bratři chválu Bohu, neboť velký kostel nebyl dosud vystavěný.4
Právě zde se uplatnila výmluva, že Pulkava mohl třeba znát, jinak neznámou, kroniku Břevnovského kláštera, jiné nedochované prameny či dokonce ústní tradici.5 Je to vyloučeno podle věcných údajů. Věta V tom klášteře prodlel pět let. dokládá znalost Brunovy legendy sepsané až v roce 1004. Vojtěch však mezitím zanechal své bratry, kteří jej provázeli, v plzeňské krajině a dal jim v tom kraji zbudovat překrásný kostel ku cti Matky boží Panny Marie, jejž nazval Kostelec., je závislé na vojtěšské veršované legendě Quatuor immensi napsané po polovině 13. století, v níž je původní Brunovo … přišli k nějakému městu… změněno na … přišli ke hradu Plzni. Kronikářovo naivní tvrzení, že Vojtěch ... z božího vnuknutí zakoupil za jistou sumu les, zvaný Šárka, a tam započal s boží pomocí, jakož i s podporou zbožného knížete Boleslava budovat klášter léta od božího vtělení 992 je dokladem autorovy neznalosti o nemožnosti koupení pozemku biskupem koncem 10. století. Pozemek mohl pouze přidělit panovník. Navíc, pražská Šárka, tehdy výrazné údolí s okolním lesem a rotundou v místě dnešního kostela sv. Matěje, je úplně jinde, nežli Břevnov. Závěrečná věta A to v kostelíčku, který byl kdysi farní a v němž dnem i nocí vzdávali bratři chválu Bohu, neboť velký kostel nebyl dosud vystavěný., souhlasí s falzem z 13. století. Důležité je Pulkavovo datování vysvěcení kláštera: Vysvěcen pak byl klášter 14. ledna samým Vojtěchem, blažené paměti druhým pražským biskupem, ve dvacátém čtvrtém roce jeho biskupství. Snadným výpočtem 993 - 24 = 969 zjišťujeme, že rok 969 je úmrtím biskupa Dětmara uvedený kronikářem Kosmou s tím, že Vojtěch byl zvolen biskupem v roce Dětmarova úmrtí. Rok je však chybně zkrácen o sedm roků, neboť výpočtem 969 + 7 = 976 získáme správný rok Dětmarova vysvěcení.6 Při použití správného roku Vojtěchova vysvěcení biskupem 983 dostaneme po údajných 24 letech jeho episkopátu rok 983 + 24 = 1007, kdy byl Vojtěch už 10 let po smrti. V případě údaje o vysvěcení ve dvacátém čtvrtém roce jeho biskupství je jasně dána závislost až na Kosmově kronice. Je tak zcela jistá Pulkavova závislost s popleteným výsledkem na pramenech z 11.–polovina 13. století a je vyloučeno Pulkavovo čerpání ze starobylého hodnověrného pramene.
Posuďme údajná nejstarší podání listin k založení kláštera, tedy obsah již zmíněných falz z 13. století. První je tzv. Zakládací listina břevnovského kláštera, jež je vlastně donační. Je psána písmem odpovídajím polovině 13. století, snad shodného s písmem písaře listiny Přemysla [II.] Otakara z roku 1255 (viz níže). Přepis je zcela bez datace a osvědčení: Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, amen. Boleslav, z boží milosti kníže český, všem, kdo čtou tento list, pozdrav ve jménu toho, kdo je spásou všech. Aby záležitosti moudře provedené nevymizely z paměti, jsou potvrzovány písemnostmi a svědky. Ať je tedy známo všem, jak přítomným, tak budoucím, že já, poučen božím vnuknutím, jsem pro spásu duše své a všech svých předků udělil břevnovskému klášteru, který jsme já a ctihodný otec pan Vojtěch, pražský biskup, slavně vystavěli podle příkazu pana papeže Jana, k obživě mnichů, kteří tam slouží Bohu, ves jménem Břevnov proti tomu klášteru, se vší čeledí a dostatkem půdy i neobdělanou horou, táhnoucí se k jihu od rozcestí zvaného Žernovice, u něhož se tesají mlýnské kameny, přímo až k Leskám a od Lesek až ke kameni ležícímu na cestě, kterou se přichází do hradu Prahy. Dále vesnici, která se nazývá Veleslavín, se vší čeledí k pěstování vinic, a dostatek půdy s přilehlým lesem jménem Šlachov a jinou neobdělanou horu táhnoucí se od vsi Střešovic až ke vsi Liboc, i tuto ves Liboc s přilehlým lesem jménem Malejov. Dále ves jménem Ruzyně s poli a lukami, které k ní náležejí, a ve vsi Kuromrtvice tři dušníky s postačujícím pozemkem. V hradu Praze pak desátý trh a desátý denár z příjmů ze soudů a desátého zajatého člověka a třicet dušníků a jejich potomky a s třiceti stavebními pozemky určenými na různé dílny. Dva mlýny pod pražským hradem a na témže místě část řeky Vltavy na tři jezy. Dále ves jménem Vrané s osadníky a kostelem, jemuž přiděluji desátek ze všeho výnosu svého dvora v Radotíně, rybáře ve vsi Skochovice i s tou vsí, jejíž hranice tvoří Králova hora a dva potoky Dubna a Sala s řekou Vltavou, a z druhé strany řeky území od Bukovnice až po Křesmnou a cestu zvanou Slapčice. Dále desátek ze všeho polního hospodářství v Poříčí a ze všech polí, které náležejí k Rybníku, a usedlost na břehu Vltavy k postavení sýpky a jez na témž místě k vystavění mlýnů. V Libčicích les a dostatek půdy i s řekou a rybáři od místa, které se nazývá Strabol, až k Podhorci. V plzeňském kraji pak ves jménem Vejprnice a jinou Němčice se vším příslušenstvím. V kouřimském kraji dvě vesnice: Třebestovice u Sadské s poli, loukami a mokřinami, druhou Mračenice s dostatkem půdy uvnitř lesa Kře a mimo něj dokola s loukou. V Chotěbuzi kostel se dvěma dvory a dostatek půdy s kopcem zvaným Ostrov. Kromě toho jsem dal ves zvanou Hrdly v litoměřickém kraji s osadníky a přilehlým lesem, s mokřinami a řekou Ohří až k Labi a ves Lence s jejich příslušenstvím. Kromě toho jsem ustanovil, aby v jednotlivých letech při posvěcení zmíněného kostela zaplatil pražský správce, ať jím bude kdokoli, tři sta denárů, špalek vosku k osvětlení kostela, tři soudky medu, třicet sýrů, deset chlebů. Správce plzeňského kraje zaplatí o velikonocích tři sta peněz, na letnice tři sta, na svátek sv. Michala tři sta a na Narození Páně tři sta. Ustanovil jsem také a nařídil, aby na všech mýtech zřízených v Čechách, totiž v Domažlicích, Kralupech, Chlumci, Trstěnicích, Litoměřicích, Ústí nad Labem, výtěžek desátého dne připadl ve prospěch břevnovského kostela. K tomu jsem připojil desátý trh a desátý díl z příjmů každého soudu v těchto městech, totiž ve Slaném, ve Starém Plzenci, v Litoměřicích, v Kouřimi a v Chrudimi. Určil jsem také a před urozenými země jsem pevně rozhodl, aby všichni poddaní břevnovského kláštera zůstávali svobodní a byli vyňati ze všeho zemského práva či zákona, aby jim nepříslušelo stavět města, obnovovat mosty, aby v jakékoli při nepředstupovali před soud nějaké mocné osoby, ale jen před svého opata a u něho vždy hledali rozsouzení, a aby nebyli nuceni pohostinně přijímat lovce nebo jiné urozené země, ledaže by se tak stalo z jejich dobré vůle. Nakonec jsem pevně ustanovil a dovolil, aby lidé břevnovského kostela, až povezou cokoli po řekách či cestách celých Čech k užitku mnichů, byli zcela zproštěni všeho zákonného a povinného cla a vůbec nikomu nic neplatili. Tuto svobodu povolenou navěky břevnovskému klášteru na žádost ctihodného muže pana biskupa Vojtěcha a písemně zaznamenanou jsem ochránil a potvrdil přivěšením své pečeti a potvrzenou položil vlastníma rukama na oltář sv. opata Benedikta, žádaje, aby všechny, kdo poruší či napadnou toto privilegium, sám pan biskup dal do klatby a neopomněl to učinit.7
Už neuvedení osvědčující osoby a data zhotovení opisu údajné původní listiny je podivné. Zároveň nebyla snaha o vytvoření napodobeniny odpovídající konci 10. století, a tím skutečného podvrhu, takže se jedná o velmi naivní snahu o podvod. Nepřehlédnutelné je vyjmenování dodnes jsoucích vsí a tím odpovídajících vzniku spíše v době dosídlování krajiny od konce 11.–13. století. Zcela vyčnívá uvedení vsi Veleslavín (Wolezlawin) v dnešní Praze 6: … se vší čeledí k pěstování vinic, když pěstování vína bylo v Čechách koncem 10. století v prvopočátku a jen pro liturgické účely. Vznik názvu Veleslavín je možný až po rozšíření Kosmovy kroniky, v níž mýtická Libuše pomyslně věštila velkou slávu Praze ze šáreckého hradiska ukazujíc na ves v předpolí směrem k hradnímu ostrohu vzdálenému ode vsi této 30 honů.8 Rovněž i … na témže místě část řeky Vltavy na tři jezy, neboť stavba jezů v Praze odpovídá až 13. století. Nepatřičná je i dvojí zmínka o Kouřimi (Churimi) – V kouřimském kraji dvě vesnice … a … desátý díl z příjmů každého soudu ... v Kouřimi … K založení města Kouřim není dokladu, ale předpokládá se založení tohoto gotického města kolem poloviny 13. století.
Nejdůležitější je uvedení písaře – Dáno rukou pana Křišťana, bratra slavného knížete Boleslava [II.]. Připomeňmě si vývoj vzniku této vymyšlené postavy. Nejprve je ve vojtěšské Vita prior (Notkerově legendě) o poselstvu do Říma žádajícího návrat biskupa Vojtěcha uvedeno, že jeho velitelem byl bratr vévody oné země, jež žádala biskupa. Bylo přirozené, že vůdcem výpravy byl významný velmož zastupující vladaře, ale její nutnou součástí musel být též duchovní, schopný vést diplomatickou rozpravu v latině. Takového přidal ve Vita altera legendista Bruno, jenže vynechal předního velmože velícího výpravě a hodně to popletl: Později lid země [české] biskupa svého volal zpět; vychovatele svatého muže moudrého Radlu a vlastního bratra pána země mnicha Kristiána, muže výmluvného, k tomu účelu vyvolili. Takže ze světského vůdce poselstva se stal Vojtěchův, jinak nedoložený, vychovatel s mluvícím jménem „radící“ Radla a zároveň ještě bratr Boleslava II. mnich Kristián. Je snad jasné, že je navíc velmi malá pravděpodobnost, aby měl Boleslav II. bratrem mnicha a ještě někde v zahraničí, neboť v Čechách nebyl dosud žádný mužský klášter. Takto vytvořený Kristián, bratr slavného knížete Boleslava měl sepsat uvedenou listinu. Postavu Kristiána také použil biskup Jan IV. z Dražic a učinil z něj autora podvrhu zvaného Kristiánova legenda. Ten to ale popletl úplně. Domníval se, že pánem země byl Slavník, nikoli Boleslav II., a tak se v legendě tento vymyšlený Kristián označil za Vojtěchova strýce. Souhrn těchto nepatřičností dává jistý výsledek – listina byla zcela vymyšlena a záměrem tvůrce bylo zapsat, patrně, přehnané nároky na držení uvedených majetků s přesunutím do dávné doby založení kláštera, aby držba byla nenapadnutelná.
Další je tzv. Protekční privilegium papeže Jana XV. z 31. května 993. Jeho text je vložen do potvrzující listiny Přemysla Otakara I., sepsané 24. července 1224 v Praze na žádost břevnovského opata Dlúhomila a přepsaný [dle dobrozdání v prologu] z léty poškozeného papyru: Jan, biskup, služebník služebníků božích, milovaným synům opatu Anastázovi a konventu ctihodného kláštera Benediktova, Bonifácova a Alexiova, světců Kristových, jenž leží v Břevnově, lásku a věrnost a trvalý mír. Apoštolský stolec má ve zvyku vyhovět laskavě zbožným přáním a uděluje milostivou přízeň náležitým prosbám žádajících. Protože tedy váš klášter v knížectví českém je první a zcela nový výhonek, jak jsme se dověděli ze zprávy jeho zakladatele a svého ctihodného bratra Vojtěcha, pražského biskupa, sluší se, aby tento klášter, který díky milosrdné boží prozřetelnosti prý již zčásti vzkvétá ve věcech duchovních i světských, byl poctěn od apoštolského stolce. Nakloněni tedy prosbám svého milého bratra Vojtěcha, pražského biskupa, dovolujeme vám mocí tohoto listu, abyste ty, synu opate, i další, kteří budou časem stát v čele tohoto kláštera, mohli užívat mitry, rukavic, sandálů, mappuly a pásu; a aby váš kostel byl pokládán za důstojnější a větší než jiné kláštery, ustanovujeme, aby byl hlavou i učitelem při opravování a napravování řeholní kázně ve všech klášterech řádu sv. Benedikta, které budou později v Čechách vystavěny, a dovolujeme tobě, opate Anastázi, i tvým nástupcům, kteří řádně nastoupí po tobě, zaujmout první místo po pražském biskupovi nade všemi a vůči všem. K tomu klademe váš klášter do ochrany své a svatého Petra a potvrzujeme vám i těm, kdo nastoupí po vás, z moci papežského úřadu všechny vaše kostely, vesnice, pole, lesy, statky, služebníky a služebnice, desátky ze tří krajů, litoměřického, bílinského a děčínského, a od všech lidí toho kláštera, jak na dávno obdělaných pozemcích, tak na novinách, které budou v budoucnu obdělány, které vašemu klášteru moudře udělil náš vzpomenutý bratr Vojtěch, biskup pražský, z lásky k němuž toto píšeme. Kromě toho chceme a pro lásku boží pevně nařizujeme, aby kníže, ať to bude kdokoli, střežil, miloval a ochraňoval ten svatý klášter a otce kláštera se vším, co k němu patří i svobody udělené mu štědře urozeným knížetem Boleslavem, pravověrným mužem, právě tak, jako touží po zdaru v přítomném životě a jako chce v budoucnu dostat od našeho nejlaskavějšího Stvořitele odměnu věčné blaženosti. Po opatově smrti ať tam nikdo neustanovuje jiného opata než toho, kterého si vyvolí společně a se svorným souhlasem tento klášter, a tehdy, bude-li pravověrný, ať je dovoleno pražskému biskupovi z našeho pověření vysvětit onoho zvolence do tohoto úřadu, s vyloučením vůbec jakékoli úvahy o svatokupectví. Žádnému z lidí ať není dovoleno porušit tuto listinu našeho dovolení a potvrzení nebo se jí s bláhovou opovážlivostí protivit. Kdyby se však někdo odvážil to zkusit, nechť si je vědom, že naň padne opovržení všemohoucího Boha a svatých Petra a Pavla, jeho apoštolů, a že propadne věčnému zatracení s Jidášem, který oběsiv se, rozpukl se vedví, a se všemi nehodnými. Ti však, kteří budou chtít střežit a zachovávat, co bylo předesláno a zapsáno v tomto privilegiu, zaslouží si získat od nejmilosrdnějšího pána Boha našeho odpuštění svých provinění a život věčný. MĚJTE SE DOBŘE. Zapsáno rukou Štěpána, skriniáře kanceláře svaté církve římské. Dáno v Reate, rukou Dominika, biskupa sabinského 31. května v indikci VI., roku 993 od vtělení Páně, v 15. roce a 8. měsíci našeho pontifikátu z boží milosti.9
Listina, údajně z roku 993, má právní vadu. Papež nemohl sotva založený klášter povýšit nad ostatní kláštery ještě nejsoucí a teprve případně v budoucnu vzniklé. Správně by měl být břevnovský klášter povýšen nad tehdy jedinný a benediktinský ženský klášter při sv. Jiří na Pražském hradě. Představa o „množství“ benediktinských klášterů v Čechách nemohla pocházet z roku 993. Rovněž povolení … užívat mitry, rukavic, … odpovídá až 11. století. Zde je také zásadní pro posouzení pravosti vloženého textu popis vydávají osoby a datování. Uvedený Jan, biskup, služebník služebníků božích může být jen biskupem římským, a pak tehdejším papežem Janem XV., jenž byl zvolen v srpnu 985.10 Pokud by podepsal listinu v 15. roce a 8. měsíci našeho pontifikátu, bylo by to v dubnu 1001, nikoli 31. května roku 993 a zároveň po jeho úmrtí v roce 996. Pouze v indikci VI. je správně pro rok 993, což bylo a je velmi snadno zpětně dopočítatelné. Uvedený pontifikát by také mohl být episkopátem Dominika, biskupa sabinského, jenž dal prý k sepsání listiny pokyn. Jenže takový sabinský biskup není znám. Sama neznámost biskupa by nemusela být určující pro to, že nebyl. Pak by ovšem byl v úřadě od roku 993 - 15 = 978. Ovšem k roku 984 je zaznamenán sabinský biskup Giovanni, takže 15letý nepřetržitý episkopát biskupa Dominika od roku 978 do roku 993 nemohl být.11 Tím je osoba nutně vymyšlená a stejně i celá listina.
Lze naznačit možnou pohnutku k vymyšlení postavy sabinského biskupa Dominika. V roce 1216 schválil papež Honorius III. Řád bratří kazatelů, nazývaný též dominikáni podle zakladatele kněze Dominga Guzmána.12 V roce 1220 se Dominik se společníky usadil v bazilice z 5. století na Aventinu zasvěcené sv. Sabině. V Praze se prý dominikáni objevili v roce 1225/26 u kostela sv. Klimenta na Poříčí a posléze se přesunuli ke kostelu stejného zasvěcení v místě dnešního Klementina. Je známo o podvodnících snažících se domoci nějakého prospěchu, že tak činí s velkou dávkou radostného pobavení z úspěšně vymyšleného podvodu. Pak je snadné si přestavit pobavené tváře benediktinů v břevnovském klášteře v roce 1224 při nápadu vytvořit postavu sabinského biskupa Dominika podle příchozích příslušníků novém řádu, již jsou doloženi v Praze následujícího roku.
Posledním z falz s údajným založením kláštera v roce 993 je listina Přemysla II. Otakara z 10. května 1255 sepsaná na žádost břevnovského opata Martina. Je do ní vložen opět text výše uvedeného Protekčního privigelia papeže Jana XV. v listině z 24. července 1224. Navíc je listina doplněna řadou svědků, ale nic dalšího už nepřináší.13
Samostatnou skupinu tvoří falza opět z 13. století, ale jsou údajnými donacemi knížete Břetislava I. V donační listině opatu Menhardovi s datem rok 1043 je: … dal jsem [Břetislav] sv. Vojtěchovi (Adalberto) a Benediktovi i Menhardovi opatu břevnovskému …14 V opět donační listině z 18. října 1045 je mimo jiné zmíněno … já Břetislav, boží milostí kníže Čechů, větší kostel v Břevnově ve cti sv. Vojtěcha (Adalberti), českého národa apoštola, … vybudoval … a dále … , kterou můj prapraděd Boleslav, bývalý vládce Čech, na žádost svatého Vojtěcha, všem lidem Břevnovské církve po celých Čechách osvobození dal …15 Břevnovský klášter je ještě zmíněn v Břetislavově listině údajně napsané v Rajhradu (Raygrad) 26. listopadu 1048.16
Snad donační listina hlásící se k roku 1043 by konečně mohla být v zásadě skutečným opisem původní Břetislavovy listiny, byť v ní chybí denní datum. V listině z 18. října 1045 zmíněné Břetislavovo postavení v Břevnově většího kostela sv. Vojtěcha by mohlo navozovat myšlenku o dřívějším menším kostelu, tedy snad právě z doby biskupa Vojtěcha. Jenže je to věrohodný popis stavu ve 13. století, kdy musel být míněný románský bazilikální kostel označen jako větší, aby nedošlo k záměně s farním kostelem nebo klášterní či opatskou kaplí v areálu kláštera. Je to však opsáno z kroniky Mnicha sázavského (viz níže). Uvedené kterou můj prapraděd Boleslav, bývalý vládce Čech, na žádost svatého Vojtěcha, ukazuje závislost na výše uvedených falzech obsahujících podvrhy listin se založení kláštera Boleslavem II. a Vojtěchem. Zároveň můj prapraděd Boleslav je podle posloupnosti vladařů v Kosmově kronice, čili bez Vladivoje. Tato listina je podle toho podvrhem.
Archeologické výzkumy odhalily zbytky románské krypty pod kněžištěm břevnovského kostela, dnes zasvěceného sv. Markétě, z doby kolem roku 1050, tedy z období vlády 1035–1055 knížete Břetislava.17 Proto se hned objevila představa o prvotním dřevěném klášteru v roce 993, z něhož se nic nenašlo, neboť byl dřevěný. Nic proti prvotním dočasným příbytkům mnichů ze dřeva, ale dřevěný klášter s dřevěným kostelem by jednoduše překážel následné výstavbě kamenné podoby. A naopak, při stavbě kamenné klausury muselo být přítomno množství přístřešků, kůlen atd., jež zanechaly někdy dochované kůlové jamky. Výklady o prvotních dřevěných výstavbách není možné zevšeobecňovat, neboť se z toho pak stane známý nešvar, totiž tvrzení – když se nenašly zbytky očekávané zděné stavby, tak byla dřevěná a nic se z ní nedochovalo. Nejznámější je případ Levého Hradce. Podle spisu Diffundente sole kníže Bořivoj v poslední třetině 9. století založil kostel sv. Klimenta v místě, jež bylo nazýváno Hradec.18 Tento vymyšlený Hradec pak Tomáš Pešina v 17. století ztotožnil s Levým Hradcem a oním vymyšleným kostelem sv. Klimenta měla být tehdy ještě stojící rotunda sv. Klimenta z přelomu 11. a 12. století.19 Když I. Borkovský při archeologickém výzkumu nenašel pozůstatky kostela odpovídající době knížete Bořivoje, vznikla hypotéza o jeho možné dřevěné podobě.20 Jak v případě Levého Hradce, tak i u břevnovského kláštera je zcela zbytečné až nepatřičné se tlačit do takových hypotéz jen proto, aby se vyhovělo líbivým představám o starobylejších založení.
Takže archeologicky je břevnovský klášter doložen až v době knížete Břetislava. K tomu jsou ovšem také písemné zprávy u Kosmova pokračovatele Mnicha sázavského z 2. třetiny 12. století. K roku 1045: Zemřel Vintíř (Guntherus) mnich a poustevník 9. října a pohřben je v klášteře svatých Vojtěcha a Benedikta před oltářem sv. Štěpána prvomučedníka.21 K roku 1089: Zemřel Menhard (Megnhardus) opat [kostela] sv. Vojtěcha kláštera Břevnovského, jímž byl postaven; po něm nastoupil Vojtěch.22 Jestliže kolem poloviny 13. století vznikly výše probrané podvrhy o založení kláštera knížetem Boleslavem II. a biskupem Vojtěchem v roce 993 a donacemi, tak samozřejmě předchozí doklady o založení až v době knížete Břetislava a původním obvěněním musely zmizet. Potom jsou zprávy Mnicha sázavského nejstaršími dochovanými a závaznými.
Závěr: posouzení písemných pramenů a archeologických nálezů se jeví dost jednoznačně. Klášter původně zasvěcený Panně Marii, sv. Vojtěchovi a sv. Benediktovi byl založen knížetem Břetislavem I. a opatem Menhardem před rokem 1045.
Jestliže je založení kostela a tím i kláštera vymezeno Břetislavovým počátkem vlády v roce 1035, či spíše přivezením Vojtěchových ostatků z Hnězdna v roce 1039, a pohřbením poustevníka Vintíře v roce 1045, lze přesné datum založení kostela zjistit archeoastronomicky. Barokní bazilika má stejný azimut jako románská krypta 81°. Azimut kostela byl stanoven v 04:26 28. 3. 1043 v den úplňku po svátku Zvěstování Panně Marii. Opět se opakuje založení dva roky po vzniku podnětu. V roce 1041 Břetislav ukončil odboj proti králi Jindřichovi III., kajícně se mu poddal a složil lenní hold a přísahu věrnosti. Součástí tedy byl opět příslib založení kostela nebo kláštera do dvou let.
Založení ve dni úplňku po svátku Zvěstování P. Marii oznamuje, že původní hlavní zasvěcení bylo Panně Marii, na což překvapivě upozorňuje jen Přibík Pulkava z Radenína (viz výše).
Jan Cinert
22. 1. 2025
1 – V tomto duchu například Josef Šrámek: Lesk a bída benediktinského mnižství v raně středověkých Čechách. Břevnovský klášter v klíčových letech 993–1200. In: Historica olomoucensia 35–2009, XXIII, 21–39, 2009.
2 – Petr Kubín: Založil břevnovský klášter opravdu sv. Vojtěch? In: Ora et labora, Vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu, 27–40, 2013.
3 – FRB III., 1882, 532.
4 – FRB V., 1893, 27n. Český překlad: Přibík z Radenína řečený Pulkava, Kronika česká. In: Kroniky doby Karla IV, 1987, 288–290.
5 – Např. Josef Šrámek: Lesk a bída benediktinského mnižství v raně středověkých Čechách. Břevnovský klášter v klíčových letech 993–1200. In: Historica olomoucensia 35–2009, XXIII, 26, 2009.
6 – https://www.bylotojinak.cz/jak-hodne-spatne-jsou-ceska-letopisna-data-10-stoleti
7 – CDB I. č. 375, 347–350. Český řeklad dle Nový Rostislav – Sláma Jiří – Zachová Jana: Slavníkovci ve středověkém písemnictví, 1987, 366n.
8 – Jan Cinert: Vznik přemyslovské državy, 2011, 126.
9 – CDB II., č. 259, 248–250. Český řeklad dle Nový Rostislav – Sláma Jiří – Zachová Jana: Slavníkovci ve středověkém písemnictví, 1987, 364n.
10 – https://www.newadvent.org/cathen/08427c.htm,
11 – https://www.wikiwand.com/en/Santa_Sabina
12 – https://www.wikiwand.com/en/Ordo_Praedicatorum
13 – CDB V., č. 45. RBM II., č. 56, 23.
14 – CDB I., č. 378, 351.
15 – CDB I., č. 379, 352.
16 – CDB I., č. 381, 356.
17 – Zdeněk Dragoun – Anežka Merhautová – Petr Sommer: Stavební podoba břevnovského kláštera ve středověku. In: Milénium břevnovského kláštera (993–1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách, 1993, 67–137.
18 – FRB I., X., 191n.
19 – Naposled k tomu Jan Cinert: Vznik přemyslovské državy, 2011, 104–107.
20 – Ivan Borkovský: Levý Hradec – nejstarší sídlo Přemyslovců, 1965.
21 – FRB II., II., 250.
22 – FRB II., II., 251.