Kniha Vznik přemyslovské državy | Jan Cinert

Přišel kníže Bořivoj z Moravy?

Nejstarším dochovaným podáním popisujícím počátky křesťanství v Čechách je legenda Diffundente sole. Není ale opravdovou legendou, protože v ní není uctíván světec. Stručně se zmiňuje o Cyrilovi a Metodějovi, mýtu o Přemyslovi a Libuši, prvních známých Přemyslovcích a stavbách prvních kostelů v Čechách. Její výsledná podoba/redakce pochází nejdříve ze závěru 13. století. Výčet knížat ovšem končí Vratislavem (882–928) a tak je jasné, že její archetyp byl vytvořen po konci Vratislavovy vlády. Někdy se předpokládá, že základní podoba je totožná se spisem zvaným Epilog Čech a Moravy, podkladem uvedeným Kosmou při psaní jeho kroniky.

Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci

Údaj legendy Diffundente sole o Bořivojově postavení kostela sv. Klimenta můžeme dnes již s jistotou považovat za zcela vymyšlený. V základech rotundy byl nalezen posvěcený základní kámen a tento zvyk byl u nás používán až od 12. století. Nejstarší nalezené hroby u kostela pocházejí nejdříve z konce 11. století.¹ Kostel je umístěn ve středu vnitřního hradiště, byl tedy postaven až v době dosazeného správce. Pokud by jej stavěl předpokládaný dědičný držitel hradiště Bořivoj, stál by v blízkosti brány a jako rotunda nejspíše vpravo od ní.² Postavení levohradecké rotundy tedy spadá do doby kolem zrušení Sázavského kláštera roku 1095, kdy někteří staroslověnští duchovní nalezli azyl na velmožských dvorcích a kastelánských hradech. V této době totiž došlo k nárůstu výstavby rotund.

Velmož ze Sadů u Uherského Hradiště

Antropolog E. Vlček v roce 1983 důsledně prozkoumal ostatky velmože pohřbeného v kapli u baziliky na velkomoravském chrámovém komplexu, dnes zvaném Sady u Uherského hradiště. Tuto kapli, jako jedinou nalezenou sakrální stavbu pro toto období, je možno označit z hlediska funkce jako pohřební nebo klášterní. Z toho důvodu se jedná o zcela výjimečný pohřeb, byť z hrobové výbavy byly nalezeny pouze dva gombíky. Tato křesťanská prostota je zároveň dokladem, že hlavní slovo v provedení pohřbu měli duchovní.³

Pohřbený velmož se dožil věku 45–50 let a byla u něho nalezena stejná anomálie v utvoření vnějšího zvukovodu jako u pražského knížete Bořivoje (hrob K1 v první rotundě na Pražském hradě).⁴ Oproti tomu zjištěná stejná krevní skupina B u obou jedinců rozhodující není, neboť je a byla běžně rozšířená. Významná je pravděpodobná příčina úmrtí velmože ze Sadů, a sice nezvládnutelné vykrvácení po vylomení nebo vytržení vodorovně rostlého a neprořezaného levého dolního špičáku. Fuldské anály totiž uvádějí, že Svatopluk roku 894 nešťastně zemřel a podle pozdějších pramenů, včetně Kosmy, Svatopluk náhle zmizel uprostřed vojska a nepoznán se odebral do kláštera. Ztotožnění velmože ze Sadů se Svatoplukem I.⁵ vychází, mimo jiné z předpokladu, že Mojmír II. zahynul při pádu Velké Moravy v roce 906 a nemohl se dožít 45–50 let, jenže Mojmír II. mohl teoreticky zemřít i později. Přesto je možno se přiklonit ke ztotožnění se Svatoplukem I., neboť podle objektivního vyhodnocení současných informací je to dost pravděpodobné a na druhou stranu nelze zatím nalézt nic, co by tomu odporovalo.

Teorie o Bořivojově moravském původu

Na základě těchto údajů přišel L. Galuška (dále L. E. Havlík a J. Zástěra) s teorií, že Bořivoj byl z rodu Mojmírovců a byl do Prahy dosazen Svatoplukem. Rozvinutím této teorie je myšlenka, že Bořivoj byl synem Rostislava (P. Šimík).⁶ Bořivojovu mojmírovskému původu však odporují následující skutečnosti:

1. V roce 870 byl Svatopluk zajat Ludvíkem II. Němcem a místo něho byla na Moravu dosazena bavorská hrabata Wilhelm a Engilšalk. Okamžitě proti nim vypuklo povstání a jako náhradní slovanský kníže byl dosazen Slavomír. Svatopluk byl jistě velký státník a stejnou politickou chybu by v roce 872 a 874 neudělal. Do Prahy musel dosadit knížete, který pocházel ze zdejšího rodu a byl schválitelný sněmem.

2. Pokud by Bořivoj byl synem Rostislava a jednalo se skutečně o mojmírovskou dědičnou  anomálii, museli by jí mít také Rostislav, neznámý otec Svatoplukův, Mojmír I., jeho neznámý bratr (Rostislavův otec) a nejméně jejich neznámý otec. Při takovém výrazném dědění v panovnickém rodě by měla být nalezena anomálie i u jiných ostatků významných velkomoravských velmožů. Samozřejmě mimo Rostislava, který zemřel v nějakém bavorském klášteře.

3. Pokud by zmíněná anomálie byla skutečně dědičným znakem po mužské linii, měla by se projevit také alespoň u některých mužských potomků knížete Bořivoje. Tomu tak není.

Bořivojovy návraty

Malá pravděpodobnost Bořivojova moravského původu neznamená, že stávající převažující výklad o životě přemyslovského Bořivoje je bezchybný. Ten předpokládá, že již v době prohrané bitvy u Vltavy v roce 872 měl Bořivoj dominantní postavení mezi českými knížaty a byl podřízen Svatoplukovi. Až počátkem 80. let se měl nechat na Moravě pokřtít, postavit kostel sv. Klimenta na Levém Hradci a vzápětí mělo vypuknout nedoložené pohanské povstání. Bořivoj pak měl uprchnout na Moravu, Svatopluk pro něho dobýt Čechy (to je celou českou kotlinu) a navrátivší se Bořivoj pak postavil kostel P. Marie na Pražském Hradě.⁷

Pro správné pochopení sledu událostí je podstatná skutečnost, že Fuldské anály uvádí k roku 872 zprávu o porážce pěti českých knížet i se jmény. Ve schlechstadtském rukopisu je ale uveden i Bořivoj (Goriwey) jako šestý, což znamená, že neuznal porážku jako pět vyjmenovaných knížat, ale zároveň se účastnil boje. Po prohrané bitvě musel jedině uprchnout na Moravu. Důležitý je i průběh bitvy. Čeští Slované se nebránili v opevněných hradištích, ale postavili se, asi poprvé, protivníkovi v poli. Dá se vyslovit předpoklad, že změnu vojenské taktiky učinili pod moravským vlivem.⁸ Jestliže máme zohlednit skutečnost dvojího návratu Bořivoje z Moravy, je možná pouze následující rekonstrukce.

Provdáním knížecí dcery, nejspíše ze sídelní oblasti Čaša,⁹ na Moravu v roce 871 bylo (znovu) potvrzeno spojenectví středních Čech s Moravou. V následujícím roce se uskutečnil francký vpád ve dvou základních proudech, a to na Moravu a do Čech. Českým Slovanům byla snad poslána moravská vojenská posila v čele s Bořivojem, předtím možná žijícím na Moravě, a byla tak učiněna změna vojenské strategie. Toto by měl být první legendární Bořivojův návrat z Moravy a jeho cílem mělo být též prosazení jeho dědických nároků na pražské knížectví. V roce 870 byl totiž Bořivoj již plnoletý a mohl usednout na knížecí stolec. Po prohrané bitvě utekl na Moravu a místo něho v sídelní oblasti Praga vládl jeho příbuzný, nakloněný Frankům.¹⁰ Jím mohl být některý z vyjmenovaných poražených knížat, ale spíše to byl vyhnanec dříve uprchlý k Frankům, jak naznačují pozdější podání. V každém případě tehdy nemohl Bořivoj přijít s knězem Caychem a založit kostel sv. Klimenta.

V roce 875 se narodil Bořivojův syn Spytihněv. Tím je dáno, že v roce 874 musel být Bořivoj ženatý, a aby se mohl oženit, musel být zároveň vládnoucím knížetem na svém dědičně drženém území. Tento druhý Bořivojův návrat se mohl uskutečnit pouze na počátku léta roku 874 po uzavření forchheimského míru. Zároveň nejlépe na jaře 874 mohl být pokřtěn Metodějem a někdy po návratu do Prahy založit rotundu P. Marie v místě pozdější rotundy sv. Víta. Bořivoj nemohl být Metodějem pokřtěný před rokem 870, protože ještě nebyl plnoletý. Rovněž není možné, aby Bořivoj vládl se Svatoplukovou podporou jako nepokřtěný, a pak po osmi letech (podle D. Třeštíka roku 883) se dal z ničeho nic pokřtít. Zároveň nemohl být vládnoucím knížetem mezi roky 872 a 874, kdy byl již plnoletý, když se oženil s Ludmilou až roku 874. S tou se zároveň nemohl oženit dříve než v tomto roce, protože v něm teprve byla Ludmila biologicky zralá pro sňatek, podle poznatků z legend a antropologického výzkumu čtrnáctiletá.

Bořivojův původ

Z výše uvedeného plyne, že Bořivoj mohl být vyhnanec, který se tak, jako mnoho jiných, po dosažení dospělosti snažil s cizí pomocí uplatnit dědický nárok na knížecí stolec. Takže na Moravu by měl odejít ještě jako nedospělý. Zde máme dvě možnosti. Mohl být Rostislavem vyžádán jako rukojmí, nebo na Moravu uprchl se svým otcem. V případě prvním se obtížně hledá motiv tohoto skutku, v druhém máme příklad ve Slavitahovi, který byl roku 857 vyhnán z hradu svého otce Vistracha a uprchl na Moravu.¹¹ Není možné s jistotou ztotožnit Slavitaha s Bořivojovým otcem, byť časová shoda tuto možnost připouští. Nejméně však mohl být již Bořivojův otec obdobným vyhnancem, jinak by se Bořivoj nemohl se Svatoplukovou pomocí domáhat vlády v pražském knížectví.

Již uvedená anomálie ve stavbě zvukovodu nalezená u předpokládaných ostatků Svatopluka a Bořivoje se objevuje pouze u 3% populace. Pomineme-li možnost náhodné vývojové shody, je nutné se pokusit vypořádat s možným příbuzenectvím tohoto krále a knížete. Svatopluk se musel narodit nejpozději roku 850, aby mohl být držitelem údělu v roce 869.¹² Podle dopočteného data narození Bořivoje v roce 851 byl jeho otec nejpozději plnoletý roku 850, ovšem Bořivoj se nemusel narodit hned po svatbě a nemusel být prvorozený. Do konce 40. let tedy spadá narození Svatopluka, plnoletost Bořivojova otce a tím i dospívání jeho případných sourozenců.

Zároveň byla druhá polovina čtyřicátých let zahájena nástupem Rostislava k moci roku 846 po Mojmírovi I. Rostislav byl nastolen v souladu se záměry Ludvíka II. Němce a dokonce za jeho přítomnosti s vojskem na Moravě. Když se Ludvík z Moravy vracel přes Čechy, setkal se s velkými potížemi.¹³ V Čechách tedy změna vlády na Moravě nebyla souhlasně přijímána. Sem také směřovaly následné francké vojenské vpády v letech 847, 848 a 849, zatímco první výprava proti Rostislavovi se uskutečnila až roku 855.¹⁴ Nyní jsme již na stopě možného řešení. Čechy, ovšem pouze střední a východní, byly nějak vázány na rodovou větev Mojmíra I. a odmítaly dosazení jeho profranckého synovce Rostislava na moravský trůn. Vzájemné závazky a smlouvy byly ztvrzovány sňatky a tak by i Mojmír I. a jeho neznámý syn (předpokládaný otec Svatopluka) měli být s Čechy spřízněni sňatkovou politikou. Jedinou možností pak je, že sestra Bořivojovy matky byla provdána za Svatoplukova otce. K přenosu anatomické anomálie na Moravu by tak došlo přes Bořivojovu tetu. To zároveň ukazuje, že Svatopluk by měl být příslušníkem rodové linie po Mojmírovi a pravděpodobně jeho vnukem.

Později se vnitropolitická situace obrátila. Rostislav se postupně vymaňoval z vlivu východofrancké říše, naopak z Čech byl roku 857 vyhnán promoravský Slavitah. Ten byl buď Bořivojovým otcem, nebo byl Bořivojův otec podobným vyhnancem. Na Moravu uprchl právě po změně Rostislavovy politiky vůči Frankům. Logicky na to navazují další události. Roku 870 svrhl Svatopluk svého strýce Rostislava a hned roku 871 byla provdána na Moravu nejmenovaná česká knížecí dcera. Následujícího roku 872 bojuje Bořivoj s pravděpodobnou Svatoplukovou pomocí a dalšími pěti knížaty proti Frankům u Vltavy.¹⁵ Roku 874 pak sedí Bořivoj na pražském stolci pod Svatoplukovou záštitou. Je zde tedy rozdíl mezi samostatným českým odbojem v 2. polovině 40. let se současnou Rostislavovou loajalitou k Frankům a nepřehlédnutelnou středočeskou a moravskou společnou politikou po Svatoplukově uchopení moci, jak ukazuje uvedený sled událostí.

Také je možno vytvořit teoretické schéma hledání mojmírovských nevěst v Čechách. Vládce sjednocené Moravy Mojmír I. by měl mít za manželku knížecí dceru z Pragy, takže sestru Bořivojova děda. Manželka Mojmírova syna a tím matka Svatopluka I., by měla pocházet z Charvat a zároveň její sestra být manželkou Bořivojova otce. Třetí nevěsta je již doložena ve zprávě o přepadení svatebního průvodu roku 871.¹⁶ Ta by měla pocházet z oblasti Čáša a snad být dokonce manželkou Svatopluka.¹⁷ Takové schéma je v souladu s geografií, známými politickými událostmi a hlavně s nutností různého původu nevěst, aby nedocházelo k pokrevně spřízněným sňatkům.

Nekonalo se tedy žádné vymyšlené pohanské povstání a dobytí Čech Svatoplukem. Všechny události od 40. let po 90. léta 9. století v Čechách a na Moravě určovalo soupeření mezi rodovými větvemi a uzavřené smluvní závazky ztvrzené sňatky, jako kdekoliv jinde a kdykoliv jindy. Po Svatoplukově smrti v roce 894 přestaly s ním uzavřené smlouvy a závazky platit a právě plnoletý Bořivojův syn Spytihněv I. přijal roku 895 závislost na Bavorsku.

Velmož z III. nádvoří Pražského hradu

Dotýkáme-li se doby před vystoupením prvního historicky známého přemyslovského knížete Bořivoje, je také nutné zmínit výjimečný pohřeb velmože na pohanském pohřebišti z doby před založením Pražského Hradu. Velmožův pohřeb byl vskutku honosný, v plné zbroji s přidanými atributy jako džber na vodu. Antropologický výzkum však zjistil usmrcení roztříštěním lebky způsobené údery tupým předmětem.¹⁸ Velmož byl tedy rituálně usmrcen utlučením, jak to známe z mýtů¹⁹ a Prokopiovy zprávy o slovanském vpádu do Byzance, dokonce i ze současného islámského světa, kde jsou někdy nevěrné ženy odsouzeny k smrti ukamenováním. Kombinace honosného pohřbu a rituálního usmrcení určuje podstatu tohoto velmože. Byl uznávaným a oprávněným vládcem, ale prohrál v mocenském zápasu a byl obviněn z nedodržení závazků a práva. Jeho rituální usmrcení ukončilo staré období a nastal nový věk pod vládou nového knížete. Opět můžeme, jako v případě ztotožnění Slavitaha s otcem Bořivoje, pouze spekulovat se ztotožněním s Bořivojovým předchůdcem, legendárním Strojmírem,²⁰ vládnoucím v Praze nejméně v letech 872–873. V případě hypotetického ztotožnění také se Slavitahovým bratrem, by tento velmož vládl již od roku 857.

Na závěr

Pozorný čtenář si jistě všiml, že výše uvedené teze jsou zčásti založené na spekulaci a možných datových kombinacích. Pro velkomoravské období máme hojné údaje o válečných střetech i s letopočty, ale pro vytvoření příběhu rodu Mojmírovců s jejich vzájemnými vazbami toho víme málo. Máme pouze informace, že Rostislav byl synovcem Mojmíra I., Svatopluk I. byl synovcem Rostislava, Mojmír II. byl synem Svatopluka I. a Svatopluk II. byl snad synem z druhého manželství Svatopluka I. Rodokmen vytvořený na základě těchto údajů pak nutně musí počítat s neznámými otci a bratry, zároveň je třeba zohlednit, že všichni tito vládci museli mít právoplatný nárok na ústřední knížecí stolec, aby mohli být potvrzeni sněmem. Výsledkem je, že se jednalo o střídání vlád nejméně dvou rodových větví s uplatňováním stařešinského řádu (nejstarší v rodě nastoupí vládu) a principu, že nejstarší syn vládnoucího knížete nastoupí k vládě po otci. Používání těchto dvou protikladných právních přístupů vedlo k soupeření mezi rodovými větvemi s hledáním zahraniční podpory a změnám politické orientace. Toto se ukazuje jako snad nejdůležitější hybatel změn v přemyslovském rodě, náznaky jsou i odjinud, a není důvod proč se nedomnívat, že podle tohoto principu se odehrávaly i dějiny Velké Moravy a příběh rodu Mojmírovců.

Nutno zdůraznit, že nyní zde byla zkoumána pouze varianta dvojího návratu Bořivoje z Moravy, jak je uvedena v legendě Diffundente sole. Druhou přijatelnou možností je, že celá epizoda prvního návratu s knězem Caychem, kostelem sv. Klimenta a pokřtěním v této době Metodějem je zcela vymyšlená, aby byl Bořivoj hned na počátku uveden jako dobrý křesťan. Potom by pravdivé údaje začínaly až jeho popisovaným vyhnáním. Rovněž není s jistotou doloženo, že zmiňovaná anomálie ve stavbě vnějšího zvukovodu je skutečně dědičným znakem dokládajícím příbuznost jedinců. E. Vlček takovou možnost pouze naznačil, ale ona si v historických interpretacích začala žít svým vlastním životem.

Všechny uvedené úvahy a možné kombinace vzájemných rodových vztahů snad objasní genetický výzkum. Tedy, jestliže paleogenetika bude uznána historiky jako důvěryhodný vědní obor. U antropologie k tomu nedošlo, jak je známo podle odmítnutí výsledků výzkumu vedeného E. Vlčkem.

Jan Cinert

12.8.2010

(Poslední úprava 7. 8. 2013)

1 - Borkovský, I. 1965: Levý Hradec. Nejstarší sídlo Přemyslovců.

2 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

3 - Galuška, L. 1996: Uherské Hradiště - Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské.

4 - Vlček, E. 1997: Nejstarší Přemyslovci.

5 - Galuška, L. 1996: Uherské Hradiště - Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské.

6 - Šimík, P. 2006: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy?

7 - podle V. Novotného a H. Lowmańského Třeštík, D. 1997: Počátky Přemyslovců.

8 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

9 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

10 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

11 - Fuldské anály

12 - Fuldské anály

13 - Fuldské anály

14 - Fuldské anály

15 - Fuldské anály

16 - Fuldské anály

17 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

18 - Vlček, E. 1997: Nejstarší Přemyslovci.

19 - Cinert, J. 2008: Bylo to jinak.

20 - Bödecký rukopis archetypu Ludmilské legendy