Kněžna Drahomíra, Stodorany a Drahůš

V každém pojednání týkajícím se prvních Přemyslovců se zcela samozřejmě uvádí, že kněžna Drahomíra pocházela ze Stodoran, součásti polabského kmene Havolanů z okolí dnešního Berlína v Německu. Někdy se už dokonce můžeme dočíst pouze o jejím původu z kmene Havolanů. Ve své knize Bylo to jinak (2008) jsem Stodorany umístil na hradisko u dnešních Litoradlic v jižních Čechách. Učinil jsem tak podle al-Masúdího Zmínky o Slovanech, podle které se U.s.t.rána (Stodorany) nalézaly mezi Volyňany a Doudleby. Tvrzení kronikáře Kosmy, že Drahomíra pocházela ze Stodoran v kraji Luticů jsem označil za popletený výrok, který je obtížně vysvětlitelný. Nyní k objasnění nastal čas a učiníme tak na základě souhrnu všech známých informací a jejich zpřesněného překladu, včetně slovanských přípon v názvech.

Al-Masúdí (zapsáno 944–947, archetyp zprávy z let 916/922–928/929): ... Po tomto kmeni [V.l.njána] následují ze slovanských kmenů U.s.t.rána a jejich vládce v této době se nazývá B.s.k.láb.dž, pak kmen nazývaný Dúlaba a jejich vládce v této době se nazývá Wán.dž S.láf, pak kmen ...
Thietmar/Dětmar z Merserburgu (1012–1018): ... Slovanů povstání Stoderanie, jež Hevelů nazývána ... (...Sclavorum rebellione Stoderaniam, que Hevellun dicitur, ... - k roku 997)
Adam Brémský (1072–1076): Existují ještě další slovanské kmeny, jež sídlí mezi Labem a Odrou, jako Hevelti, jenž při řece Havole, a Došani, Libuši, Vilini a Stoderani s mnoha jinými. (... sicut Heveldi, qui juxta Haliolam fluvium, et Doxani, Liubuzzi, Wilini et Stoderani cum multis allis.) Kronikář Helmold totéž zapsal s ... Habolam fluvium, ...
Kosmas (před 1125): ... jménem Drahomiř od nejtvrdšího lidu lutického a sama byla k víře tvrdou skálou, z krajiny jménem Stodor. (... nomine Dragomir de durissima gente luticensi et ipsam saxis durior ad credendum ex provincia nomine Stodor.)
Bödecký rukopis legendy o sv. Ludmile (latinský archetyp asi 12. stol.): ... jménem Drahomíra, ze země pohanských Slovanů, nazývané Stodor. (... nomine Dragomyr, ex provincia Sclavorum paganorum, a dicitur Stodor.)
Tzv. Dalimil (poč. 14. stol.): ... ten si vzal ženu ze Stodor, dceru vévody českého, jménem Drahomíra, z kraje žateckého. (... ten poje ženu z Stodor, dceř hrabie českého, tej diechu Drahomiř, z kraje žateckého.)

Vidíme, že ve všech citacích se sice píše o Stodoranech/Stoderanech, v každé však úplně jinak. Již od dob P. J. Šafaříka se zohledňují pouze Dětmarovy a Kosmovy údaje a výsledkem je dodnes uplatňovaná představa o politické koalici Přemyslovců s Havolany [Havoly] potvrzené sňatkem Vratislava s Drahomírou. Vybírat si pouze údaje hodící se pro vytvoření líbivé teorie o politickém vlivu středočeských Přemyslovců na počátku 10. století, až někde v okolí dnešního Berlína,¹ ale skutečně nejde. Zohlednit je třeba veškeré informace a teprve na jejich souhrnu stanovit výsledek. Jednotlivé citace si rozeberme postupně.

Nejméně problémový je zápis al-Masúdího. Vzhledem k dalším názvům lidů v Kapitole o Slovanech a zároveň podle pořadí názvů Volyňané, Stodorané a Doudleby, lze tyto umístit pouze do jižních Čech. S tím souhlasí jméno vládce na Stodoranech, pravděpodobně Boleslávič, který by měl být otcem Drahomíry a po němž pak její syn dostal jméno Boleslav. Uvedení knížete Václava jako vládce na Doudlebech je dokladem, že Doudleby byly přemyslovským údělem a uznání získání tohoto území bylo potvrzeno sňatkem Vratislava s knížecí dcerou Drahomírou ze sousedních Stodoran.²
Dětmar a Adam Brémský nám použitými tvary oznamují, že Stoder-ania, dnes bychom řekli Stoderansko, je název území odvozený od názvu lidu Stoderani, a ti se nazvali podle svého ústředního hradiska Stoder. To se nacházelo v zemi Havol-a a všechen lid žijící v této zemi se nazýval Havol-i, nikoliv tedy Havol-ané, jak se v literatuře píše. Tak, jako jsou Praž-ani zároveň Češ-i, tak jsou i Stoder-ani zároveň Havol-i. Použití tvaru Stoderani s -e- v saské písemné tradici oproti českému Stodor s -o-, může být dokladem o vzájemném neovlivnění kronikářů, ale samo jinak není rozhodující. Samohlásky nejsou v etymologii vždy významným znakem. Například lingvista H. D. Pohl sebral toto toponymum u alpských Slovanů takto: Stoder (1467), dnes Vorder-/Hinterstoder, dále Stador, Gstoder, Stoderzinken, Stadurz (1454–64 Staducz).³ Důležité jsou koncovky v názvech. Stoderaniam obsahuje obyvatelskou příponu -ani, je tedy názvem lidu odvozeným, v tomto případě, od názvu sídla nebo hradiska Stoder, jinak však nedoloženého. P. J. Šafařík pouze uvádí název středověké vesnice Studerheim nedaleko Hawelbergu.⁴ V českých latinských zápisech o původu Drahomíry se vždy jedná o název země Stodor.
Adam Brémský sice nespojuje Hevelty (předpokládané Havoly) se Stoderany, ale zachovává tvar lidu Stoder-ani, zatímco u některých názvů lidů jsou tvary odvozené od názvu země s příponou -i, například Liubuzz-i. Tím je potvrzeno, že latinští kronikáři dbali na správné slovanské přípony, které určovaly smysl názvu, na rozdíl od moderních překladatelů.
V Kosmově kronice je to s příponami podobné. Když psal skutečně o Lučanech, zapsal ... kteří se nyní nově od města Žatec nazývali Žatští... starodávně jmenuje se tento národ Lučané (... qui nunc a modernis ab urbe Satec vocitantur Satenses... antiquitus nuncupatur ea natio Luczane). Psal-li ovšem o Drahomíře, použil latinský tvar Luticensi (Lutického). Jenže na severu se užíval tvar lidu Lutic-i (Luticii, Leuticii, Leutici, Luitici a Luidizi), který býl správně odvozen od názvu země *Lutic-a. Dokonce i Nestor také použil Lutic-i. Z toho plyne že, Kosmův tvar Luticensi je odlišný od ostatní tradice zmiňující skutečné Lutice.
Dalimil si špatně vyložil Kosmův výrok jménem Drahomiř od nejtvrdšího kmene Lutičanů a tyto Lutičany změnil na Žatčany, protože ti byli původně zvaní Lučané.⁵

Z Widukindovy Kroniky Sasů víme o poražení sousedního podkrále Boleslavem I. hned po tom, co zbavil svého bratrance Václava moci v roce 936. Tento boj lze oprávněně ztotožnit s Lučanskou válkou (nesprávně Luckou válkou), která je v mýtické části Kosmovy Kroniky Čechů použita jako apokalyptický boj héroiů. Kosmas před vyprávěním o Lučanské válce zařadil reálný popis lučanského knížectví složeného z pěti krajů, jehož středem je země Luka. Proto v tomto případě správně použil tvar názvu lidu Lučané/Lučani s příponou -ani, protože celý tento státní útvar spadal pod Luku a nazýval se odvozeně od ní Lučansko. Widukind k tomu dále k roku 950 přináší zprávu o obležení syna Boleslava I. v Novém hradě (urbs que nuncupabatur nova) králem Otou I.

Jiné příklady nám ukazují, že nově získaná území byla přidělována jako úděly nejvýznamnějším příslušníkům vládnoucího rodu. Takto možná dostal jako úděl Doudleby již kníže Vratislav, po něm doloženě kníže Václav a jeho předpokládaný syn Slavník zase Libici.⁶ Nevíme bohužel nic o případných neznámých mladších bratrech Boleslava I., z nichž nejstaršímu by mohl být žatecký úděl přidělen mezi roky 936 a 950. Víme však o energické Boleslavově matce Drahomíře, která předpokládaně vojensky dobyla Budeč kněžny Ludmily v roce 928 a připojila tím k Praze sídelní oblast Čaša.⁷ Od Kosmy také víme, že po Lučanské válce bylo postaveno hradisko Drahůš u Postoloprt. Jméno hradiska napovídá nějakou možnou spojitost se jménem Drahomíra, případně neznámého mladšího Boleslavova bratra, který dostal od Drahomíry jméno blízké tvaru *Dragoš.

Nyní můžeme rekonstruovat vývoj Dalimilova popleteného údaje. Nedochovanými latinskými zápisy germánských duchovních došlo na přeměnu Lučanů na Lutičské podle: lat. Lentia → něm. Linz, lat. Patavium → něm. Passau, slov. Veleti → něm. Vilci a např. saský kronikář Dětmar zaznamenal k roku 936 jméno knížete Václava ve tvaru Ventizlavum namísto *Venzizlavum. Potom tedy nastala přeměna *Lut(i)zane → Luticenzi (Lutičtí) na *Luc(i)ane. K tomu dále přispěl přetrvávající název hradiska Drahůš podle osobního jména.

Podle již uvedeného souhrnu místních jmen alpských Slovanů učiněných H. D. Pohlem, tentýž stanovil hypotetický původní obsahový význam pro Stodor jako zakládání na skále, nedostatečná ornice na skalním podloží, strmý a nebetyčný. Takový významový obsah odpovídá ostrohu s hradiskem u Litoradlic nad dnešní Hněvkovskou nádrží na Vltavě, která zvednutím hladiny řeky zmírnila strmost ostrohu. Při pohledu z nížiny Českobudějovické pánve je zdejší kopcovitá oblast divoká, čili lítá - liutá a proto Kosmas použil název kraj lutický, který s pobaltskými Lutici nemá nic společného.

Žatci dal název podobný kořen sat. Kosmas sám ještě užil tvar Satec. Zde již můžeme s jistotou určit primární smysl názvu jako Nový. Takto byl totiž Satec přeložen v latinském zápisu v roce 950 při poddání se Boleslava I. Otovi I. (nuncupabatur nova).

Záležitosti kolem Lučanska začínají být docela napínavé a je to dobře, protože se odpoutá pozornost od neustále zdůrazňovaného významu Prahy v našich nejstarších dějinách. Dosud neřešená historie samostatné sídelní oblasti Lučanska na středním toku Ohře dostává svojí základní podobu. Díky své geografické poloze musel být tento region spolu s jižními Čechami a posléze i severními, tradičně vstřícný k Východofrancké říši, Bavorskému vévodství a Saskému vévodství. Tím se zmíněné oblasti dlouhodobě lišily od rebelantských středních a východních Čech.⁸ Páteří celého makroregionu byla „Panonskosrbská“ obchodní stezka, na níž byly tyto oblasti závislé. Po staromaďarském obsazení podkarpatské nížiny a přemyslovském ovládnutí jižních Čech uvedená stezka zcela upadla a naopak nabývala na významu stezka vedoucí Polabím, spojující Sasko s Krakovskem a východozápadní stezka vedoucí Poohřím. Krizovému stavu čelili Lučané obsazením Dolního Poohří, kde postavili hradisko Vlastislav, čímž získali kontrolu nad úsekem zmíněné Polabské stezky. Stalo se to příčinou války, kterou jim vyhlásil Boleslav I. hned potom, co svrhl Václava. Lučané tak vlastně nepřímo způsobili dynastický spor v Praze, neboť Václav byl sesazen právě proto, že vojensky nezasáhl proti Lučanům.⁹

Po předchozích výzkumech J. Bubeníka nastala významější emancipace raně středověkého Lučanska v minulém desetiletí archeologickými výzkumy vedenými P. Čechem. Bylo zjištěno, že Žatec byl opevněn jako jednodílné hradisko již někdy kolem poloviny 9. století. Dendrochronologickou analýzou dřev z pozdějšího opevnění předhradí byl odhadnut jeho vznik v letech 935–937. S ním by mělo být současné i opevnění nového vnitřního hradiska. Tato data souhlasí se vzrůstem významu Žatce, buď po Lučanské územní expanzi do Dolního Poohří, nebo po obsazení Lučanska Boleslavem I. Teoreticky by měla být pravděpodobnější změna opevnění učiněná Boleslavem. Nyní je možné zpřesnění datování vzniku hradisek Drahůš a Vlastislav. U Drahůše je dosud existence jediné fáze opevnění archeologicky vložena do 2. poloviny 10. století. Z historického pohledu bylo hradisko založeno po získání Lučanska Boleslavem I. už koncem 1. poloviny 10. století na stezce z Prahy na sever kolem dnešního Chomutova. V případě Vlastislavi je situace složitější. Rozsáhlý výzkum zde provedl Zdeněk Váňa, avšak pod dojmem Kosmova přiřazení výstavby Vlastislavi k mýtické Lučanské válce, vložil jeho vznik do 9. století. To se posléze ukázalo jako nepřijatelné, a tak současná interpretace velmi opatrnicky uvádí průběh 10. století. V souladu s Kosmou bylo hradisko založeno Lučany po jejich obsazení Dolního Poohří před Lučanskou válkou, takže nejspíše na počátku 30. let 10. století.