Příběh hrobu 92 v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě jako příklad tvorby výkladu o českém raném středověku
Při svém výzkumu baziliky sv. Jiří archeolog Ivan Borkovský posoudil nález skupiny hrobů v řadě přemyslovských pohřbů severně od osy kostela. Prvním a nejstarším z nich byl hrob 93 (JK-93), jenž byl nalezen prázdný a téměř zničený. Zbyl pouze východní konec rakve vydlabané z jasanového kmene a byla nalezena kování rakve. Poničila jej románská kamenná hrobka 92 (JK-92) s dodatečně uloženými neúplnými ostatky muže a ženy a ta byla teprve následná po velké kamenné hrobce 95 (JK-95) ještě severněji. Hrobka 92 byla totiž přizděna k hrobce 95, jež byla prázdná a do ní byla dodatečně vložena menší hrobka abatyše Kunhuty z Kolovrat zemřelé v roce 1401. Podle I. Borkovského měla rakev v hrobě 93 náležet knížeti Boleslavu I., a pak měla být do rakve též vložena jeho manželka Biagota. Velká hrobka 95 měla být určena pro knížete Oldřicha, ale nebyla využita. Při její stavbě byl prý hrob 93 narušen, takže ostatky Boleslava I. a Biagoty z něj byly vyjmuty a vloženy do zmíněné hrobky 92, jež narušila vyprázdněný hrob 93.
Takový výklad nepřipouští jednoznačné přijetí. Jižní stěna velké románské hrobky 95 je jen v těsném sousedství hrobu 93 a nemohla narušit stále soudržnou rakev s ostatky. Také je nemožné, aby do rakve s pohřbeným mohla být ještě vložena jeho manželka. Přirozenější vývoj situace byl takový, že při stavbě hrobky 95 se v místě našla hrobka muže a ženy, a ostatky i kvádříky z hrobky byly dány stranou. Po vytvoření hrobky 95 byla na její jižní straně přizděna hrobka 92 z menších kvádříku pocházejících ze zrušené hrobky a do ní byly ostatky obou umístěny. To vše s vědomím, že rakev 93 je prázdná a je možno v jejím místě hrobku 92 umístit. Pode dnem hrobky 95 nalezl I. Borkovský terén zpřeházený, takže to odpovídá zarovnání po předchozím zrušení níže položené předchozí hrobky.
Následně posoudil ostatky z hrobky 92 antropolog Emanuel Vlček. Nemohl se vyhnout výtkám proti výkladu I. Borkovského. Zdůraznil, že ve zbytcích rakve 93 nebyl nalezen žádný zlomek kosti a naopak v hrobce 92 žádné kování, což odporuje přesunu z hrobu do následné hrobky 92. Dále stav dochování zlomků z kostry ženy neodpovídal rozpadu v rakvi, ale uložení v zemi (Nejstarší Přemyslovci, 1997, 179). Kupodivu dále E. Vlček uvedl naopak výklad, že žena, patrně Biagota, mohla být původně uložena v rakvi hrobu 93, a pak přidána k pohřbu muže do hrobky 92 (str. 187), jenž byl do hrobky rozčtvrcený přenesen odjinud. To bylo rozšířeno Janem Frolíkem a Zdeňkem Smetánkou (Archeologie na Pražském hradě, 1997, 130-138) tak, že žena byla do hrobu 93 pohřbena coby manželka muže z hrobu 98, jimi předpokládaného Boleslava II., a tudíž je jí kněžna Emma (Hemma). Jenže ta zemřela ve svém údělu v Mělníku roku 1006 a nemohla být pohřbena do dřívějšího hrobu 93 zatímco její manžel Boleslav II. do pozdějšího 98, když zemřel o sedm roků dříve nežli ona.
Podle E. Vlčka byl hrudník muže z hrobu 92 „neodborně“ rozsekán, pak bylo ostrým nástrojem zkušeně vyjmuto srdce, nakonec byla kostra rozčtvrcena a ovařena, a tím připravena pro převoz a uložení v kostele (str. 185–187). Podle zjištění stomatologa Jana Kiliana jedinec zemřel ve věku 41,9 ±3,8 roku. Sporé ostatky ženy náležely zemřelé ve věku 60+. U muže byla zjištěna nápadná morfologická podoba s pohřbeným ve vedlejším hrobě 98 ležícím na ose kostela a náležejícím knížeti Oldřichovi. Závěr z pohledu antropologa se zdál jednoznačný, jedná se o Oldřichova bratra Jaromíra, jejichž bratrsví je ale jen podle kronikáře Dětmara, a Jaromír měl dle Kosmy úděl v Lysé a tam předpokládaně zemřel. Proto ta posmrtná úprava pro převoz.
Dále se k jedinci z hrobky 92 vyjádřil Dušan Třeštík (Počátky Přemyslovců, 1997, 464) tím, že se nemůže podle dožitého věku jednat o Jaromíra, nebo jestli ano, tak je špatně určeno jeho stáří. Nyní konečně je možno dát částečně za pravdu D. Třeštíkovi. Skutečně se nemůže jednat o Jaromíra. Ten zemřel a byl zřejmě i pohřbený v Lysé a pokud by byl přenesen do Prahy, jeho tělo by se nečtvrtilo a neovařovalo pro převoz, stejně jako tak nebylo činěno s ostatky Ludmily a Václava. Dotyčný zemřel tedy v daleké cizině, a proto se také nemůže jednat o Boleslava I. dle názoru I. Borkovského. (Omlouvám se těm, co „začínají ztrácet nit“. Já za ty uvedené zmatečné výklady opravdu nemohu.)
Během probíhajícího výzkumu Středověké populace v centru a na venkově byl zjištěn podle izotopů uložených v zubech původ ženy z hrobky 92 v severní Itálii. Vedoucím výzkumu Janem Frolíkem v roce 2017 bylo podle toho oznámeno na konferenci v Mělníku (Svatá Ludmila, její doba a odkaz), že byly nalezeny ostatky kněžny Emmy, poslední manželky Boleslava II. zemřelé v Mělníku roku 1006. To je návratem k výše uvedenému předpokladu z roku 1997 o přenesení ostatků kněžny z hrobu 93, což je, jak bylo už vysvětleno, neslučitelné se souběžnou představou o přináležení jedince z hrobu 98 Boleslavovi II. z důvodu opačné stratigrafie. Úvaha o hrobu kněžny „Emmy“ je totiž založena jen na sousedství jejího údajného hrobu 93 s hrobem 98, údajně jejího manžela Boleslava II. Kněžna Hemma, jak tvar jména správně zapsal kronikář Kosmas, má být totiž podle zcela nepřijatelné hypotézy numizmatičky J. Háskové totožná se západofranskou královnou Emmou, narozenou a v mládí žijící v severní Itálii. Prý nezemřela předpokládaně v roce 989, ale provdala se jako asi 40letá za Boleslava II.
Takže je to docela slušný nastřádaný výkladový zmatek a teď se jej pokusme utřídit. Hrob 93 je po Vratislavově z hrobů v lodi baziliky nejstarší. Byl zahlouben z úrovně břidlicového podloží na němž se nacházela maltová podlaha II. fáze baziliky Boleslava II. Výškové údaje v textu I. Borkovského jsou nedostatečné, a tak je možno učinit jen přibližný odhad o hloubce dna více než 1 metr od maltové podlahy. Hrob Oldřichův 98 byl podobně hluboký, ale až od opukové podlahy z jeho obnovy kostela a dřívější maltovou podlahu narušil. Hroby 93 a 98 nemohou náležet do jedné generace a nemohli v nich být pohřbeni manželé, takže žena z hrobky 92 nemohla být jako manželka pohřbena původně v hrobu 93 vedle manžela v hrobu 98. Jestliže ale muž a žena v hrobce 92 byli takto druhotně pohřbeni společně, muselo se při stavbě nevyužité románské hrobky 95 vědět, že byli manžely. To znamená, že v místě nové hrobky 95 byla nalezena starší hrobka asi společná pro oba jedince, nebo bylo nějak zřejmé z dodatečného pohřbu ženy, že je manželkou. Kvádříky z hrobky byly pak použity na hrobku 92 přizděnou k hrobce 95.
Kým ti manželé mohli být? Nejprve připomeňme časové vymezení. Původní pohřbení alespoň muže bylo po pohřbu Boleslava II. uskutečněném v roce 999 do hrobu 93. Zároveň před úmrtím a pohřbem Břetislava I. v roce 1055, protože ten už byl pohřben v rotundě sv. Víta, podobně jako jeho následovník Spytihněv II. Žili tedy převážně v 1. polovině 11. století. Muž zemřel na smrtelná zranění dáleji v cizině, jež byla způsobena rozsekáním hrudního koše, a bylo vyjmuto jeho srdce pro převezení a pohřbení ve vlasti. Snad s nějakým zpožděním bylo získáno i tělo přizpůsobené pro převoz rozčtvrcením a ovařením kostí. Není pro tu dobu známa historická osoba, již by něco takového postihlo. Takže se jedná jednoznačně o kněžice, který se kvůli popsanému úmrtí nestal vladařem, a tím také nevstoupil do historie.
Bylo výše zmíněno zjištění prožití mládí v severní Itálii podle izotopů v zubech pohřbené ženy. K takové ženě je jediná zmínka v Kosmově kronice k roku 1074 (stručně): Po rozepřích s knížetem Vratislavem II. ohledně vzniku (obnovení) moravského biskupství v Olomouci byl pražský biskup Jaromír/Gebhart zbaven svého úřadu. Vydal se do Říma, kde získal přímluvu v té věci u papeže od mocné Matyldy Toskánské poukázáním na jejich příbuzenství po přeslici. To znamená, že jeho matka byla příbuznou Matyldy a pocházela ze severní Itálie. Zároveň nemohla být matkou i jeho údajného bratra Vratislava II., když Jaromír použil Matyldinu přímluvu proti němu. Takže jasně vychází, nehledě také na vzájemné rozepře, že Vratislav II. a Jaromír nebyli bratři, jak uvedl Kosmas.
Ve hře je navíc zmíněná „bratrská“ podoba podle znaků na kostrách u knížete Oldřicha z hrobu 98 a Jaromíra z hrobky 92, jak ji uvedl E. Vlček. Jak zmíněno, nemohlo se jednat o bratra Jaromíra, navíc jen údajného bratra. Ona „bratrská“ podoba pak může být jen podobou otce a syna. Protože je rovněž závazná posloupnost hrobů podle stratigrafie, tak Oldřich byl otcem dosud neznámého kněžice, jenž zemřel na válečné výpravě. Ten měl za manželku příbuznou Matyldy Toskánské, jak dosvědčují izotopy u pohřbené ženy a jen tato žena z hrobky 92 může být matkou biskupa Jaromíra. Celkem jasně z toho plyne, že neznámý kněžic byl otcem knížete Spytihněva II., biskupa Jaromíra/Gebharta a moravských údělníků Konráda I. a Oty I. Nikoli knížete Vratislava II., jehož otcem byl Břetislav a matkou Jitka ze Svinibrodu. Kněžicovo úmrtí při válečné výpravě je po vložení do časové osy se zohledněním věku dožití možné přiřadit jen k Břetislavovu tažení do Uher v roce 1051.
Výše uvedené bylo rozpoznáno už v roce 2018 a poprvé uvedeno v http://www.bylotojinak.cz/rodokmen-nejstarsich-premyslovcu. V tištěné podobě v http://www.bylotojinak.cz/kniha-vznik-premyslovske-drzavy.
Jaká je nynější aktuálnost pohřbeného páru v hrobce 92? Ze silně mineralizovaných ostatků Spytihněva II. se získat DNA pro zjištění rodičovství uvedeného páru asi nikdy nepodaří. Ostatky Vratislava II. pohřbeného v bazilice sv. Petra na Vyšehradě jsou asi ztracené. Nyní probíhá výzkum ostatků Oty I. Olomouckého a skrze něhož se jedině dá ověřit rodičovství páru z hrobky 92 i pro jeho starší bratry Spytihněva II., Jaromíra a Konráda. U ženy z hrobky 92 se už dříve podařilo izolovat mtDNA – H3af. Zároveň se vyloučí bratrství Vratislava II. a navrátí se do historie kněžic, jenž se snad mohl také jmenovat Spytihněv.
Jan Cinert
8. 3. 2023
