Hrad Nova z roku 950 byl opravdu Žatec
Hradiště Žatec, na místě středověkého a i dnešního města, bylo významným přemyslovským správním centrem severozápadních Čech. Díky jeho poloze bývá historiky ztotožňováno s hradem, ve kterém byl roku 950 obležen nejmenovaný syn knížete Boleslava I. saským králem Otou I. Boleslav přispěchal s vojskem svému synovi na pomoc, bez odporu vstoupil do hradiště a po následném jednání se formálně poddal Otovi I. Podle Widukindovy Kroniky Sasů byl hrad zván Nova (urbs que nuncupabatur nova) a podle darovací listiny Oty I. sepsané v podhradí, to byl Nový hrad (suburbio Niuunburg). Žatec by tím měl být roku 950 novým, nedávno vybudovaným a dosud nepojmenovaným hradištěm.
Nové poznatky z archeologického výzkumu Žatce vedené Petrem Čechem toto vylučují. Vnitřní plocha hradiště by měla být opevněna již kolem poloviny 9. století. Podle dendrochronologické analýzy dřev použitých při výstavbě opevnění předhradí, mělo toto vzniknout asi v letech 935–937. Tato data jsou pouze odhadnuta, protože se nezachovala bělová vrstva zkoumaných kmenů. Není to poprvé, kdy poznatky moderní vědy mění stávající historický výklad. Ovšem zde dochází pouze ke změně částečné. Neplatí již, že Přemyslovci vždy zničili původní hradiště na obsazeném území a postavili nové. Zničení nebo opuštění se týkalo pouze ústředních hradišť a v bývalé „Lúce“ (později Lučansku) takovým bylo hradiště na vrchu Rubín u Podbořan. Údělné, či kastelánské hradiště Žatec bylo Přemyslovci převzato bez zničení, podobně jako Dřevíč u Kozojed.
Zdánlivý nesoulad mezi hradem Nova z roku 950 a Žatcem existujícím již v 9. století je nyní možno vyřešit rozborem původu samotného jména Žatec (něm. Saaz, lat. Sacz, Satzi – 1004). Jeho základem je prastarý výraz tat (proměna) uchovaný ve staroslovanském tatь (zloděj), staroirském taid (zloděj) a jméně keltského boha Teutates. Satemizací vznikla slova jako sat/set, sada a sto. Ve stém lunárním měsíci totiž dochází k ukončení počítání času podle starého osmiletého Venušina cyklu a začátku počítání nového Venušina cyklu. Jinak řečeno, k přeměně starého cyklu v nový. Proto také germánské číslovky devět mají za základ „nový“ (něm. neun). Slova související se „sat“ jsou například strsl. sádětěl (stvořitel), sázet (nové sazenice), sedět (obsadit nové místo), německé Stadt (založené sídlo-město), ale i řecký bůh Poseidon a zejména sadъ (stý lunární měsíc v Nestorově příběhu o Olze). O tom proč původní tvar tat získal význam zloděj, vypráví indická Mahábhárata. Sto Kuruovců (lunárních měsíců) podvedlo při hře kostkami pět Pándůovců (pět oběhů planety Venuše) a připravilo je o jmění. Mýtus vyjadřuje, že časový úsek 100 lunárních měsíců je delší, nežli osmiletý Venušin cyklus s pěti oběhy planety kolem Slunce. Proto delší cyklus Kůruovci vyhráli, v aktualizovaném podání ve hře kostkami.
Celý problém je ukryt v tomto astrálním principu. Žatec byl již na začátku pojmenován Sat, ve smyslu „Nový“, oproti starému hradišti na Rubínu. Německý tvar Saaz je později přechýlený podobně jako slovo sázet. Roku 950 tedy nebyl zaznamenán název hradiště Nova, ale je to překlad Sat do latiny. Případně byl název nově opevněného hradiště Sat „poslovanštěn“ na Nový již Boleslavem I. Tento název středočeských Přemyslovců se však dlouhodobě neujal a převaha starousedlíků si vynutila návrat k původnímu tvaru, z něhož se později vyvinula podoba Žatec. Tento komplikovanější vývoj zmýlil nejen mne při psaní knihy Bylo to jinak, ale i ostatní historiky. Podobný vývoj nastal velmi pravděpodobně i u Canburgu zapsaném k roku 805, tedy *Kanjgrad, který byl později také „poslovanštěn“ na Psov/Pšov, podle latinského canis – pes.
Nově získaná důležitá území přidělovali první Přemyslovci jako úděly nejvýznamnějším příslušníkům rodu. Takto dostal úděl na Doudlebech kníže Vratislav a po něm Václav, Slavník Libici a tudíž i Boleslavův syn mohl ve své době získat jedině úděl žatecký. Žatec je tak skutečně hradištěm, kde se Boleslav I. formálně poddal saskému králi Otovi I.
Jan Cinert
12. 1. 2010
(poslední úprava 4. 6. 2013)
