Oráčský výjev ve znojemské rotundě sv. Kateřiny, nejsou zde Přemyslovci

Devatenáctiletý Velký lunárně-solární cyklus

Když jsem si znovu pročítal výborně udělanou knihu L. J. Konečného Románská rotunda ve Znojmě (2005), narazil jsem v záplavě dobrých, přijatelných i méně přijatelných analogií na informaci, že počet 19 vladařů ve IV. zóně odpovídá 19letému, tzv. Metonovu cyklu.¹ Autor tento postřeh dále nerozvíjí, zato já jsem doslova nadskakoval i se židlí. Vždyť jsem to přece já, který přišel s poznatkem, že Přemysl je zosobněním 19letého Velkého lunárně-solárního cyklu a Libuše je ve výsledku zosobněním osmiletého Venušina cyklu.² Neustálé a samozřejmé opakování teorie o zobrazení Přemyslovců v rotundě způsobilo zatemnění mysli i u mě.

Objevení 19letého cyklu se dá stanovit pouze rámcově. Jeho nejstaršími známými zosobněními jsou asi desetihlavý démon Rávana v Ramájáně a Paris v příběhu o Trójské válce. Předchází je zřejmě bůh Apollón, který v lineárním písmu B nebyl zaznamenán, ale je znám až z tzv. Homérského období. Byť o jeho souvislosti s tímto cyklem nejsou stopy, skutečnost, že byl na straně Trójanů a učiněn bratrem novolunní bohyně Artemis, umožňuje úvahu, že byl herojem v rámci osmiletého Venušina cyklu před povýšením na heroje cyklu 19letého. Nejstarší zápis jeho jména^DingirA-ap-pa-li-u-na-aš (Apaliunaš) je na mírové smlouvě chetitského vládce Muwalliho II. s vládcem Wilusy (předpokládaně ĺlion – Troja) Alaksanduem (Alexandrem) sepsané kolem roku 1280 př. n. l. Z klasického řeckého období je známo epicky obohacené, avšak původní časovou poučku stále uznávající, vyprávění o podobném herojovi Odysseovi, který se vrátil po devatenácti letech domů (ve 20. roce, nikoli po dvaceti, jak se stále opisuje).³ Mimochodem, vysmívaný starší názor, že jméno Apollón/Aplů souvisí s jablkem, je ukázkou řevnivosti mezi obory namísto spolupráce, zde mezi etymologií, mytologií a fytogeografií. Není to ovšem samo jablko, které dalo Apollónovi jméno. Je to jeho bílá dužina, kterou se jablko jasně odlišuje od ostatního ovoce, proto nejprve význam bílý →
*a-pol-lo → (j)a-bl(o)-ko a též např. bílý oblak. Tato florizace světla a slunce byla známa ještě v Čechách v době dosídlování krajiny, jak dosvědčují místní jména typu Jablonná pro osvětlené místo.⁴ Šíření kultu zjevně souviselo s přesunem znalosti pěstování jablek z Malé Asie směrem na západ. Vtipně bylo použito Jablko sváru na tzv. Paridově soudu. Jablko zastupující 19letý cyklus způsobilo počátek války mezi Řeky vyznávajícími osmiletý Venušin cyklus a Trójany, kteří vyznávali „Apollónův“ cyklus.

Pokud heroj nebo i démon 19letého cyklu má manželku, tak by jí měla být zástupkyně novolunního srpku Měsíce. Ve výtvarném podání je jejím znakem džbán. Manželkou Hamana v Knize Ester je Ceres/Zeres, což případně může mít i vazbu na chetitské ze-e-ri ,pohár‘. U slovanských oráčů Přemysla a Piasta jsou partnerkami Libuše a Řepka, což je blízké hebrejskému jménu Rebeka.

Devatenáctiletý cyklus byl sice doloženě použit až Řekem Metonem v 5. století př. n. l. při tvorbě kalendáře, ale byl v prostoru východního Středomoří znám daleko dříve, snad po roce 1 500 př. n. l. Jeho podstata byla běžně používána v Čechách nejméně do 11. století jako 19letý věk právní dospělosti.

Mýtus ve výzdobě rotundy

Malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě zachycují obecný mýtus o nalezení héroje devatenáctiletého cyklu. Nalezen je u oradla (nikoliv u pluhu!) blíženci Světlo-Stín. Vlevo je příjezd skupiny jako by velmožů, původně bohů/hérojů, kteří vzdávají hold nově opláštěnému vladaři. Vpravo je hérojka v krátké tunice představující osmiletý Venušin cyklus. Ta se předáním kruhového symbolu (chvareny) vzdává vlády nad časem ve prospěch Oráčova delšího cyklu. Za bohyní je v řadě vyobrazeno osm postav v pláštích představujících osm roků Venušina cyklu. Ve vyšším pásu výmalby, ve IV. zóně, se nachází devatenáct postav představujících 19 roků Velkého lunárně-solárního cyklu. Prvních 10 postav má plášť, zatímco zbývajících devět, mírně subtilních, je bez pláště. Devátá postava má na hlavě korunu a v pravé ruce žezlo, 15. má na hlavě přilbu. Pro pochopení těchto symbolů musíme opět použít porovnávací metodu.

Dělení časových cyklů na poloviny. Podle dělení solárního roku na letní, plodící polovinu a zimní, neplodící polovinu byl dělen i Venušin cyklus na 2 x 4 roky. Přechod z první na druhou polovinu se stal významným kalendářním svátkem, mýtickým a symbolickým prvkem. Například konání Olympijských her po čtyřech letech určovalo starořecké počítání letopočtu. Po zavedení sedmiletého cyklu se naopak jeden cyklus stal bohatýn a druhý chudým. Odraz takového vnímání polovin je ve starozákonním příběhu o Josefovi.⁵ Devatenáctiletý cyklus se dělí v polovině desátého roku, a proto Apollón po devíti a půl roku odlétal na sever do bájné země Hyperborejců k „obnovení síly“.⁶ Při personifikaci jednotlivých roků tohoto cyklu není vyjádřitelné dělení v polovině desátého roku. Proto je první a bohatá polovina znázorněna 10 syny, jako je i 10 Hamanových synů,⁷ podobně je i 10 hlav démona Rávany a 10 naplněných Piastových nádob. Ze stejného důvodu má i 10 znojemských postav plášť a zbývajících devět bez pláště je navíc subtilních.
Atributy spojené s některými roky. Podle chronologie 9. a 10. století bylo minimálně v Čechách považováno 19 let za věk právní dospělosti podle lunárně-solárního cyklu. Proto se v souvisejících mýtech někdy objevuje i věk, jako odraz přechodových rituálů. Podle překonání sedmiletého cyklu je přechod dítěte v chlapce v sedmém roce a dosažení hranice mezi chlapcem a mužem a jeho osamostatnění podle poloviny zaokrouhleného Saturnova roku v patnácti letech. Před zavedením 19letého cyklu byl věk dospělost a zároveň právní odpovědnosti po završení dvou Venušiných osmiletých cyklů, takže v 16 letech. Protože 19letý cyklus je poměrně pozdní, dochovaly se převážně mýty s dospělostí v 16 letech.

– Řecký Théseus v 7 letech běžel pro sekeru a v 16 letech vyjmul meč a opánky ze skály. Později zabil na Krétě obludného Mínotaura, původně zvaného Asterios/Astarión (← Ištara = Venuše), takže ten souvisel s osmiletým Venušiným cyklem. Théseus tak učinil v roce předání oběti, která byla posílána v 9. roce.⁸

– Irský Cúchulain v 7 letech zabil první tři nepřátele a sotva v 17 letech začal bojovat proti Letní bohyni Medb.

– Blíženci Světlo a Stín přišli k polskému oráči Piastovi v době postřižin jeho syna Siemowita, to je v 7 roce, a po zabití prasete zázračně naplnili masem 10 nádob.⁹
– Ruský Volch se v 10 letech uměl proměňovat a v 15 velel vojsku.¹⁰
– Indický Ráma se ještě před dosažením 16 let vypravil poprvé do boje a pak vyzkoušel svoji sílu napnutím posvátného luku. Pouze on jej dokázal ohnout a odměnou dostal za ženu Sítu. Podobně pouze Odysseus po návratu dokázal napnout svůj starý luk a pak se nechal poznat svojí ženou Pénelopé.

– Zajímavou perličkou je, že benediktinský mnich Beda Ctihodný (672–735), později svatořečený, uvedl ze svého života, že v 7 letech byl umístěn do kláštera, v 19 letech se stal jáhnem a v 30 letech (Saturnův rok trvá 29,46 pozemského roku) knězem. Tento středověký učenec se též zabýval astronomií a osvětlil i výpočet data Velikonoc, které je založeno, mimo jiné, na devatenáctiletém cyklu. Takto se pohanské přechové rituály promítly do křesťanských předpisů pro kariérní postup.

Znojemským malbám má nejblíže Volch, neboť umění proměny v 10 letech je proměna první poloviny cyklu v druhou. 15. postava má přilbu jako vyjádření práva a povinnosti bojovat, stejně jako Volchovo velení vojsku. Ve vzájemném vztahu Venušina a Oráčova cyklu byl významný devátý rok. Po zavedení Oráčova cyklu nebyl již čas počítán v devátém roce podle nového (něm. neun) či druhého (dev-ět) osmiletého cyklu, ale pokračovalo se počítáním dle cyklu Oráčova. V devátém roce tak nastalo panování Oráčova cyklu, a proto má devátá postava korunu a žezlo. Z tohoto důvodu se zřejmě každý devátý rok konal k Apollónově poctě obřad Steptérión.¹¹

Důležité jsou číslovky

Někdo by mohl mít potíže se ztotožněním Mojžíšových přikázání s Hamanovými syny, znojemskými opláštěnými štítonoši atd. Základem mýtů jsou časové poučky a s nimi spojené číslovky. Ty jsou tím hlavním, nikoliv dodatečně přidané a změněné významové obsahy v rozšířených epických vyprávěních. Jako ukázku, kam až může původně jasný a logický mýtus dojít, si uveďme starozákonní příběh o porážce Izraele Filištíny.

I Samuel, IV – VI (upraveno a zkráceno): Izraelci byli v bitvě poraženi Filištíny a tak jako posilu nechali do svého vojska donést Archu úmluvy. Přesto opět prohráli a truhly se zmocnili Filištíni, kteří ji uložili v Dágonově svatyni v Azotu. Dágonova modla byla druhý den nalezena povalená, třetí den dokonce bez rukou a Dágonovi kněží ze strachu přestali vcházet do svatyně. Na to byli azotští muži Hospodinem raněni vředy na zadku. Podle rady kněží a hadačů se rozhodli Archu vrátit a přidat ze zlata vyrobených pět zadků a pět myší, což je dohromady deset. Vše bylo naloženo na vůz tažený dvěma otelenými kravami, které sami nalezly správný směr cesty. Archa se nakonec vrátila zpět do Izraele.

Při samotném posouzení příběhu by z něho nikdo příliš moudrý nebyl, ale za použití porovnávací metody je řešení jednoduché. Indoevropští Filištíni si sebou ze severu přinesli princip devatenáctiletého cyklu. Ten je delší nežli dvanáctiletý Jupiterův rok, a proto vyznavači Jupiterova roku Izraelci prohráli. Když Filištíni v Azotu přestali uctívat Dágona, byli jím postiženi morovou ranou, v biblickém podání samozřejmě z vůle Hospodinovy. Z Oráčových dvou dobytčat zapřažených do rádla byly učiněny dvě krávy zapřažené do vozu. Zároveň tato předělávka byla nutná pro vysvětlení zázračného návratu truhly. Základními zachovanými prvky mýtu jsou 2 dobytčata, 10 zlatých výrobků, morová pohroma a přítomnost myší.

Bůh Dágon je starým bohem oblasti jihovýchodního Středomoří. Je obdobou bohů typu Saturn, tedy bohů jarní rovnodennosti vládnoucích během letní poloviny roku. Zde byly tedy na Dágona, jinak též Enlila, naroubovány prvky 19letého cyklu.

Vzácně uchovanou poučkou o posloupnosti časových jednotek je mýtus o chytrém (přemýšlivém) Odysseovi, byť je jeho podstata hodně zastřena epickým obohacením. Například jeho nalezení při orbě na poli je předěláno na předstírání šílenství, aby se vyhnul účasti v Trojské válce.

Římské pojmenování Odyssea zní Ulysses (U-lys-ses) a Ulixes (U-lix-es). Ve Starém Zákoně je náš Přemysl pod jménem Elizeus (též Elíša) veskrze kladnou postavou, z vůle Hospodinovy jej Eliáš učinil prorokem náhradou za sebe. Elizeus byl nalezen při orbě na poli s volským dvanáctispřežím, tedy nikoliv orající pole délka a šířky 12 kročejů, jak činil Přemysl. Dva Elizeovi volové nezmizeli ve skále, jako Přemyslovi, ale upečení v ústech obdarovaného lidu. Později se Elizeovi smála pacholata, že má lysou hlavu. Paris je z pohledu základních nostratických slovních kořenů zase pálící/pařící, Rávana řvoucí/rvoucí.

Přítomnost moru, myší a založení sídla

Podle Strabonovy verze byla Trója založena krétskými kolonisty na základě Apollónovy rady. Bůh doporučil usadit se v místě, kde dojde k přepadení nepřáteli zrozenými ze země. Když kolonisté došli pod vysokou horu, přepadla je v noci horda vyhladovělých polních myší, které sežraly vše kožené. Zůstali a zasvětili chrám Apollónu Smintheovi (sminthos = krét. myš).¹²

Když polský Zeměvít, syn oráče Piasta, převzal vládu po Popelovi, byl Popel pronásledován spoustou myší. Nepomohlo ani, že byl přepraven na ostrov a bránil se v dřevěné věži. Myši ho nakonec sežraly.¹³

Čeští Slované byli postiženi zhoubným morem a pak žili jako nerozumná zvířata a bez knížete. Když požádali o radu hadačku, bylo jim doporučeno založení sídla (hradu), které nazvali Praha. Potom nalezli oráče Přemysla, rovněž podle výroku hadačky, ustanovili jej svým správcem a oženili se zmíněnou hadačkou.¹⁴

Do dolnosaského města Hameln (podobnost s Haman) byl umístěn příběh O krysařovi, který pomocí píšťaly odvedl z města všechny krysy. Když nedostal slíbenou odměnu, odvedl z města i všechny děti.

Užívání trvalého sídla souvisí se zemědělským usedlým způsobem života. Při porušení řádu se projeví stinná stránka zemědělského usedlého života, takže vypukne mor nebo přijdou vyhladovělé polní myši a všechno sežerou. Proti tomu je jedinou obranou nalezení nového sídla, zavedení devatenáctiletého cyklu a řádné vykonávání s ním spojených rituálů a uctívání jeho zbožnělé podoby. Pro heroje 19letého cyklu je příznačná chytrost, čili přemýšlivost, a proto má i stejný slovní kořen myš a myšlenka. Kosmou zaznamenané jméno Přemysl je zjevným novotvarem a je tedy aktualizací původního tvaru, který zřejmě vyjadřoval společně význam myš i myšlenka, stejně, jako v případě radu dávajícího Apollóna Sminthea.

Proč je pohanský mýtus v křesťanském kostele ?

Tuto otázku je nutné si položit, neboť z pohledu dnešního člověka to opravdu může být zvláštní. Na nemožnosti zobrazení pohanského mýtu v kostele je založena hypotéza J. Zástěry, že Oráčem ve znojemské rotundě je moravský král Rostislav a blíženci jsou Cyril a Metoděj. V současné době se jí drží i P. Šimík.¹⁵ Nemáme pro porovnání jiné významné výmalby kostelů z téže doby ve slovanském prostředí. Máme však k dispozici slovesnou tvorbu, jako odraz tehdejšího přístupu k tzv. pohanským mýtům. Z Kosmovy kroniky, Nestorova letopisu, Václavských a jiných legend je zřetelné, že mýtické prvky se volně prolínaly s počínajícím křesťanstvím a tradiční mýtická schémata se uplatňovala také v křesťanské literatuře.¹⁶

V nejnižším pásu s figurální výzdobou, tzv. II. zóně je vyobrazen cyklus od Zvěstování P. Marii po Útěk do Egypta. Příchod heroje nového časového období je prastarý a byl všeobecně rozšířený.¹⁷ Jeho křesťanská obdoba, narození Ježíše Krista, tedy byla i pro tzv. pohany srozumitelná. Právě z pohledu západního Slovana 10.–11. století je nutné malby posuzovat. Předání vlády nad časem Venuší ve prospěch Oráče je uzavřením smlouvy, že nebude právní podstatou dospělosti Venušin cyklus, přesněji jeho dvojnásobek, ale cyklus 19letý. Postavy znázorňující jednotlivé roky obou cyklů jsou tak vlastně svědci a zároveň spolupřísežníci uzavřené smlouvy. Stejný smysl má i dvanáct apoštolů vyobrazených v apsidě rotundy, neboť ti jsou dvanácti měsíci (znameními zvěrokruhu) jednoho solárního roku, jehož je Ježíš Kristus personifikací. Výmalba rotundy je přesným odrazem období vstupu křesťanství do tzv. pohanského prostředí. Výjimečnost není v zobrazení pohanského mýtu vedle křesťanských motivů, ale v ojedinělosti zachování maleb.

Prijezd_bohu_Znojmo_web

Astronomické prvky v rotundě

Hlavní osa rotundy je odkloněna k severu o 16,5°,¹⁸ podle astronomického způsobu má být její azimut 73,5°. Ten odpovídá východu slunce v době po svátku Zvěstování Panně Marii 25. 3., kterému byla rotunda zasvěcena (Tyto dosud publikované údaje nejsou přesné, viz na závěr článku Dodatek). Okno apsidy je uzpůsobeno tak, že při východu Slunce za letního slunovratu dopadají paprsky na roh vítězného oblouku a zároveň na postavu Oráče u rádla v lodi rotundy a v nižším pásu umístěného Josefa. Při rovnodennostech dopadají paprsky vycházejícího Slunce oknem apsidy na levý roh vítězného oblouku (odvozeno teoreticky, bez praktické zkoužky na místě). Západní okno lodi rotundy je směrováno přesně na západ, odpovídá tedy západu slunce při rovnodennostech. Jihovýchodní a jihozápadní okna v lodi pomáhala při orientaci v čase během dne.

Uveďme si příklady zanesení „pohanských“ početních rovnic v křesťanské době. U zpodobnění Sheela-na-gig na vrcholovém klenáku čelní brány hradu Ballinderry v Irsku z 15. století najdeme rovnici pro tzv. Platónův rok. Jeho podstatou je precese bodů rovnodennosti, to znamená, že po sedmdesáti dvou letech se zeměkoule a hvězdná obloha vzájemně pootočí přibližně o 1°. K celkovému otočení o 360° dojde za jeden Velký rok, tzv. Platónův, trvající 25 920 roků.¹⁹ Zde je rovnice vytvořena ze šesti cípů Jupiterovy hvězdy, osmi cípů Venušiny hvězdy, dvou triskele, dvou copů bohyně a jednoho heraldického ptáka.

Nejprve vynásobíme čísla, která vyjadřují objekty na reliéfu: 6 (Jupiterova hvězda) . 8 (Venušina hvězda) . 3 (triskele) . 3 (triskele) . 2 (počet copů Sheela-na-gig) . 1 (pták) = 864. Toto číslo vynásobíme součtem prvků v jednotlivých objektech: 6 (cípů) + 8 (cípů) + 3 (cípy) + 3 (cípy) + 6 (pletenců na levém copu) + 4 (pletence na pravém copu) + 0 (prvků u ptáka) = 30. Vytvoříme součin obou čísel a celkový výsledek je 864 . 30 = 25 920 roků.

Nad vchodem klášterního kostela v rakouském Millstattu je tympanon obsahující něco podobného. Tentokrát takzvaná Bérossova čísla, tedy trvání světového časového období v délce 518 400 roků, z nichž před potopou uplynulo 432 000 roků a zbývá 86 400 roků od potopy světa.

Rovnice jsou vytvořeny takto:

– 30 (počet paprsků deseticípích hvězd) . 16 (počet paprsků osmicípích hvězd) . 3 (počet deseticípích hvězd) . 2 (počet osmicípích hvězd) . 30 (počet paprsků Slunce) . 1 (počet Sluncí)

= 86 400 roků.

– Toto číslo vynásobíme nadřazeným celkem, tedy počtem hvězd, a dostaneme

5 . 86 400 = 432 000 roků.

– Původní číslo 86 400 roků vynásobíme dalším nadřazeným celkem, tedy počtem útvarů s cípy, čili hvězd i se Sluncem, a dostaneme

6 . 86 400 = 518 400 roků.

Mají malby něco společného s Přemyslovci a Kosmovou kronikou ?

Moc ne. Již J. Pittner v roce 1822 viděl v nezřetelných malbách vyobrazení Přemyslovců podle Kosmovy kroniky.²⁰ V jeho době to není překvapující, zvláštní ale je, že se tento názor uplatňuje dodnes. Nejnověji v podivném podnikatelském záměru za státní peníze zvaném Přemyslovci - Budování českého státu (2009), ve kterém se skupina historiků rozhodla přivydělat si na novém a barevném opakování starých, rozporných a černobílých spekulací. V tomto oficiálně se tvářícím díle má Anežka Merhautová překvapivě nedokonalý příspěvek Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. Autorka v něm nerespektuje nové vyhodnocení maleb ani vlastní podobu výmalby a uvádí dávno překonanou teorii, že malby vznikly až podle Kosmovy kroniky v roce 1134, kdy byla rotunda nově zasvěcena sv. Kateřině. To by ovšem výmalba musela alespoň částečně zobrazit sv. Kateřinu. Mariánský cyklus zde začíná Zvěstováním Panně Marii, takže malby vznikly v době zasvěcení rotundy Zvěstování Panně Marii. Nelze se pak divit skutečné perle: Kupole byla vytvořena až dodatečně. Rotundy mají válcovou loď právě proto, aby měly kupoli. Pokud by měly být plochostropé, tak by byly podélným kostelem se sedlovou střechou.²¹ Výzkumem bylo ověřeno, že kupole rotundy sv. Kateřiny je původní a byla vytvořena zároveň s lodí kostela.

U Kosmy jsou blíženci dvěma muži hádajícími se o hranici pozemku, kteří si žádají knížete a následně Libuše posílá s poselstvem svého koně Přemyslovi. Na malbách však sami blíženci nalézají Oráče a Venuše mu předává prastarý kruhový symbol se stuhami. V Kosmově podání je Libuše Novolunní dívkou, navíc je z matky Kazi dcer Libuše (Novolunní) a její sestry Tety (Úplňek) učiněna jejich nejstarší sestra. Z toho na malbách není vůbec nic. Naopak, Kosmas nic nenaznačuje o tom, že Bohyně a Oráč jsou zosobněním časových cyklů, zatímco znojemští malíři to vyjádřili přesně.

Zastáncům teorie, že postavy se štíty jsou přemyslovská knížata, což byli dosud všichni včetně mě, nevadilo, že počet nesouhlasí a vymýšleli různá zdůvodnění. Zcela zásadní je absence nápisů se jmény, která by označovala na malbách jednotlivé postavy. To je v genealogii nebo posloupnosti nemyslitelné, a proto postavy v žádném případě nemohou být Přemyslovci nebo jiné historické osoby.

Jako doklad nesmyslnosti přivlastňování si všeobecných mýtů a astronomických principů pro výklad „své národní“ historie a přetváření mýtických postav na postavy historické, si uveďme několik dalších vyobrazení. Jedná se o příklady přenosů tradičních ikonografických schémat a číslovek napříč epochami a kulturami.

Na nástěnné malbě z Kyzylu v centrální Asii vidíme stejný princip, jaký je vyjádřen 19 štítonoši ve IV. pásu výmalby ve znojemské rotundě. Uprostřed trůní bůh s démonskýma špičatýma ušima a kolem sebe má 10 postav se svatozářema. Pouze 9 z nich sedí, zatímco desátá postava vlevo stojí. Je tak zobrazeno, že v polovině 19letého cyklu je jen devět roků ukončených a stojící postava je přechodovým rokem do druhé poloviny cyklu. Celkový počet 10 postav „princů“ je stejný jako 10 opláštěných štítonošů v rotundě, nebo mýtických Hamanových synů. Za povšimnutí na malbě stojí různá gestikulace rukou, jako u štítonošů v rotundě. Ve spodní části malby je princip dvou protikladných sester (k tomu viz článek Bůh Cenunnos a kultovní vozík ze Strettwegu). Vlevo je bohyně letní poloviny roku, zároveň Novolunní dívka, a vpravo její zimní sestra, Úplňková dívka. Obě se s dary nabízejí a pohledem směřují k „bohovi“ 19letého cyklu. Jedná se o princip Paridova soudu, jen chybí „matka“ obou dcer Héra. Jak tento soud dopadne je všeobecně známo, heroj se vždy rozhodne pro mladší ze sester. Proto i na tomto vyobrazení se na ni dívá.

Na malbě z klášterní jeskyně zvané „Nosičů meče“ vidíme údajné donátory indoevropských Tocharů podle toho, že mají hnědé vlasy. Tak, jako se nejedná o zatoulané mýtické nebo historické Přemyslovce, kteří vyměnili štíty za meče a nechali se zpodobnit stejně jako v rotundě, nejedná se ani o historické Tochary. Počet nosičů meče je celkem 16 a jsou rozdělení po osmi ve dvou chodbách a v nich po čtyřech na každé stěně. Chodby jsou po stranách rituálního výklenku a spojují tak přední a zadní část do skály vytesané jeskyně. V každé chodbě je tedy osm postav s meči, jako je osm štítonošů ve III. zóně výmalby rotundy, většinou považovaných za mýtické Přemyslovce. I zde se jedná o osm roků Venušina cyklu v jedné chodbě. Vysvětlení, proč je jich celkem 16 v obou chodbách, tedy dva osmileté Venušiny cykly, nalezneme také v II. větvi velšké Mabinogi. V mýtu Irové připravili lest na Velse (Velšany) před společnou mírovou hostinou a na každou stranu 100 sloupů v síni připevnili pytel se schovaným ozbrojeným Irem. Celkem jich tedy bylo 200, což je počet lunací během 16,17 roku. Takže v mýtu byl jako lest použit lunární kalendář, který měl zajistit vítězství Irů nad přicházejícími Velsi vyznávajícími počítání času podle Slunce a Venušina cyklu, jehož dvojnásobek je jen 16 roků. Irům se lest nezdařila, neboť héroj Evnyssyen ji odhalil a postupně Irům ukrytým v pytlích rozmačkal hlavy. Pouze s posledním měl více práce, protože ten měl na hlavě přilbu. Stejná lest se ale podle dodatečného popisu podařila staroegyptskému vojevůdci Džeheutimu. Při obléhání přístavu Joppy nechal jako dar vnést do Joppy 200 košů s ukrytými ozbrojenci. Ti zajali obyvatele a Džeheuti zvítězil. Podobně v indické Mahábháratě 100 Kuruovců (100 lunací) hrou přelstilo pět solárních héroiů, bratrů Pánduovců, vyznávajících osmiletý Venušin cyklus. V budhistické klášterní jeskyni střeží nosiči mečů průchody do zadní, zjevně soukromé, části jeskyně. Chrání tak před démony spojenými s počítáním času podle lunárního kalendáře.

V pohádce o Ali Babovi a 40 loupežnících není počet 200 lunací ve dvou Venušiných cyklech, jako ve výše uvedených mýtech. Loupežníci byli rovněž ukrytí v nádobách lstivě vneseni do domu Ali Babi. Také byla lest odhalena jako v Mabinogi a loupežníci jsou pozabíjeni. V tomto případě se jedná o 40 dnů rozdílu mezi kalendářním počtem 2880 dnů a jejich skutečným počtem 2920 ve Venušině cyklu (k tomu viz článek Je správně 70, 72 nebo snad 77?).

Nyní si můžeme objasnit princip, proč má 15. postava v rotundě na hlavě přilbu a héroiské mýty uvádějí první vojenské vystoupení v 15 letech, v necelých 16 letech nebo v 16 až necelých 17 letech. Podstatou byl přechodový rituál, kdy po dosažení věku dvou Venušiných cyklů (16 roků) je jedinec schopen a oprávněn nosit zbraň a bojovat, proto je ve starších mýtech 16 solárních roků vždy spojeno se zbraněmi, přilbou a vojenskými událostmi a navíc s uskutečněním sňatku. Takže tehdy jedinec dosáhl i právní odpovědnosti spojené s právem na sňatek a dědění. V římském právu byl mladý muž v 17 letech oprávněn začít nosit mužskou tógu a stával se voličem. Zde je opět opakující se problém s výkladem, co je vlastně v 17 letech. Je to po dokončení 17. roku života, takže v probíhajícím 18. roce? Původně mohl být míněn jen průběh 17. roku života, který začal po ukončení 16. roku, tedy završení věku dvou Venušiných cyklů.

V pozdějších mýtech došlo k posunutí prvních vojenských vystoupení herojů na 15 a necelých 16 roků. Jedná se o právní uplatnění poloviny 30letého Saturnova roku pro právo a povinnost bojovat, zatímco právní plnoletost byla až ve věku 19 roků podle lunárně-solárního cyklu.

Na závěr

Osvobození se od představy, že postavy se štíty jsou Přemyslovci, je zároveň osvobozením od datování maleb podle posledního možného vyobrazeného Přemyslovce. Dosud se považovalo za nepochybné, že postava s korunou a žezlem musí být první král Vratislav II. Novou otázkou je, jak se nyní dá s datací vzniku maleb a rotundy hýbat. Podle dodatečně vyrytého nápisu vytvořeného podle nedochované písemné listiny byla rotunda P. Marie v roce 1134 obnovena a zasvěcena sv. Kateřině, nebo obohacena o kapli (oltář) sv. Kateřiny.²² Do téhož roku se může vložit i vytvoření střechy z kamenných desek. Maltové lože pro kamenné desky přiléhá k omítnutému zdivu původní lucerny, která je založena přímo na kupoli. Protože s lucernami je u nás možno počítat až během 12. století,²³ byla vytvořena zmíněná představa o dodatečném provedení kupole s lucernou. Jenže, maltové lože není totéž co konstrukce kupole, takže nejprve byla postavena rotunda s kupolí a předpokládaným zastřešením na dřevěném krovu a až později byla zřízena lucerna včetně její omítky a pak ve stejné fázi na ní navazující maltové lože s kamennými deskami. Analogií je rotunda na Řípu s kamennou krytinou, obnovená v roce 1126, tedy její obnova se rovněž ve stejné době nejspíše týkala i vytvoření nové kamenné krytiny, ovšem ještě bez lucerny. Znojemská rotunda musela i s výmalbou vzniknout nějaký čas před potřebou výměny střechy v roce 1134. Jediný keramický střep nalezený vespod maltové podlahy datuje stavbu do mladší doby hradištní. V souvrství maltové podlahy byl ovšem nalezen i střep ze 16. století. To se vysvětluje tak, že se sem tento mladší střep dostal během pozdějších oprav podlahy.²⁴

Vývoj přemyslovského hradiska Znojmo by se mohl přirovnat k hradisku Tetín. Tam byl vystavěn kamenný hrad na nevyužívaném skalnatém výběžku za hradištěm. Podobně by ve Znojmě bylo nejprve zřízeno jednodílné hradisko hradského správce s rotundou v místě dosud předpokládaného předhradí. To muselo předcházet výstavbě románského kamenného hradu koncem 11. století na nevyužitém a pro hradiskové osídlení nevhodném skalnatém konci ostrožny. Podle toho nejlépe vychází založení přemyslovského hradiska do doby přidělení moravských údělů západní poloviny Moravy Konrádovi a Otovi v závěru vlády jejich bratra Spytihněva II., to je před rokem 1061. Nejsou zprávy, jak bylo rozdělení západní poloviny uskutečněno, ale nejspíše Konrád obdržel Znojemsko a Ota Brněnsko.

Dodatek z 27. 1. 2015

Podle odečtu azimutu z Google Earth je azimut rotundy 71,3°. Podle toho vychází archeoastronomický výpočet pro datum založení 15. 4. 1063 nebo 15. 4. 1082 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Městská zástavba neumožňuje ověřit dohlednost na předpokládaná obzor ve vzdálenosti 3,9 km a zpřesnění výškopisu by mohlo mít na dataci vliv. Pokusíme-li se nalézt souvislosti s historickými událostmi, tak by rotunda byla založena dva roky po nastoupení Vratislava II. na pražský stolec v roce 1061 a přerozdělení moravských údělů. Brněnska se Znojemskem (západní Moravy) údělníku Konrádu I. Brněnskému a Olomoucka (východní Moravy) Otovi I. Olomouckému. Lépe tedy vyhovuje rok 1063 a zakladatelem rotundy by byl Konrád I. Brněnský, který podobně jako jiní, kteří po dvou letech po návratu či přiznání knížectví nebo údělu, postavil kostel. U založení kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Vratislavem II. rovněž vychází archeoastronomické datování na rok 1063, tedy dva roky poté, co stal knížetem. Nově objevená skutečnost, že Konrád I. Brněnský patřil do tehdejší hlavní rodové větve Přemyslovců, zatímco vládnoucí Vratislav II. do vedlejší, ozřejmuje podobu výmalby. Ta vyzdvihuje právní základ pro nástupnictví v 19 letech syna předchozího vladaře. Po úmrtí staršího bratra Spytihněva II. jím byl právě Konrád, zadavatel výmalby. Projevil tak nesouhlas s tehdejším usednutím na stolec Vratislava II., příslušníka vedlejší větve. Samotné hradisko Znojmo bylo podle všeho založeno mezi roky 1054–1058. K tomu viz článek Nový rodokmen nejstarších Přemyslovců 2018.

Jan Cinert

14. 7. 2010

Poslední úprava: 12. 3. 2021

1 – Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005), str. 371.

2 – Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

3 – Homér, Odyssea.

4 – Viz též kritický článek k této problematice.

5 – Genesis 37-50.

6 – Graves R., Řecké mýty (2004).

7 – Viz článek Kniha Ester.

8 – Graves R., Řecké mýty (2004).

9 – Gall Anonym, Kronika.

10 – Warnerová E., Ruské mýty (2006).

11 – Graves R., Řecké mýty (2004).

12 – Graves R., Řecké mýty (2004).

13 – Gall Anonym, Kronika.

14 – Bödecký rukopis archetypu Ludmilské legendy kterou opisoval tzv. Kristián.

15 – Moravia magna .

16 – Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

17 – Tamtéž.

18 – Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

19 – O něm pochází nejstarší dochovaná zpráva od Řeka Hipparcha z Bythinie (146 - 126 př. n. l.). Pojmenován je po řeckém filosofovi Platónovi a dá se předpokládat, že jeho známost bude daleko starší.

20 – Pittner J., Gemälde-Erklärung in dem sogennanten Heidentempel zu Znaim (1822).

21 – Tento článek podrobil drtivé kritice P. Šimík na Moravia magna. S výkladem obsahu maleb, který zastává, nesouhlasím, ale pokud bude interpretace našich nejstarších dějin stále tak pragocentristická jako u A. Merhautové, budu takové reakce na Moravě považovat za oprávněné.

22 – Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

23 – Tamtéž.

24 – Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005) - Archeologický výzkum vedl Bohuslav Klíma, Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů (1995)