Porovnání Subtrahente se, Recordatus, Bödecké legendy a tzv. Kristiána
Za doklady starobylosti legendy tzv. Kristiána a jejího vzniku koncem 10. století, případně i kolem poloviny 12. století, se dlouhodobě považují úryvky zvané podle počátečních slov Subtrahente se a Recordatus. Nacházejí se ve svatojiřském breviáři (NK VI E 13, s. 389–3911 a s. 491-4942), nadto je Subtrahente se také v rajhradském breviáři (Moravská zemská knihovna v Brně, R 387,
ff 100r–101v).3 Vznik breviářů se vkládá do průběhu 2. poloviny 12. století, či ke konci tohoto století.
Podobně se uvažuje o Bödecké legendě, jež má být poněkud pokaženým výtahem z Kristiánovy legendy. Obsahuje úvodní kapitoly o věrozvěstech Cyrilovi a Metodějovi, knížeti Bořivojovi s jeho syny – rozšířený spis Diffundente sole a dále rozšířenou ludmilskou legendu Fuit s přidaným Václavovým věšteckým snem z Gumpoldovy legendy a přenesením z Tetína knížetem Václavem. Text je tedy v podstatě totožný s prvními šesti kapitolami Kristiánovy legendy až do závěrečného slova amen. Vznik původního textu je vkládán na počátek 12. století. Ojedinělý dochovaný rukopis nalezený v klášteře Bödecke pocházel z počátku 15. století a za II. světové války shořel. Jeho text byl předtím vydán ve Svatováclavském sborníku v roce 1939.4
Pro ověření výše uvedených tvrzení o výňatcích z Kristiánovy legendy nejprve porovnejme texty: Subtrahende se, tomu odpovídající text Bödecké legendy a Kristiánovy legendy. Odlišnosti jsou označeny tučně. Nejsou řešena pouhá zpřeházení slov.
Subtrahente igitur se famula christi Ludmila ab obtutibus perfidorum in eodem castello quo confugerat ab inimicis insequitur. Ductrix etenim nurus quosdam proceres suos filios iniquitatis Tunuam et Gomonem loquor valida cum manu ad perdendam socrum suam tetinis direxit.
,Ustranila se proto služebnice Krista Ludmila z pohledu zrádců na tom hradě, kam uchýlena nepřáteli pronásledována. Kněžna totiž snacha nějaké velmože své, syny nepravosti, jménem Tunu a Gomona, poslala se silnou tlupou na Tetín, aby její tchyni zahubili.‘
Siquidem, ut prefati sumus, subtrahente se famula Christi Luitmila ab obtutibus perfidorum, prefata ductrix quosdam proceres, filios iniquitatis, Thunnam et Commonem, cum valida manu Thetinis, sic enim appellabatur castellum, quo confugerat, ad perdendam socrum suam direxit.
,Neboť, jak zmíněno výše, ustranila se služebnice Kristova Ludmila ze zřetele věrolomných, uvedená kněžna jakési předáky, syny nepravosti, Tunu a Komona, s velkou silou na Tetín, tak totiž nazýván hrádek, kam se uchýlila, ke zničení tchyně její povolala.‘
Siquidem, ut prefati sumus, subtrahente se famula Christi Liudmila ab obtutibus perfidorum, in eodem castello, quo confugerat, ab inimicis insequitur. Ductrix etenim prefata quosdam proceres suos, filios iniquitatis, Tunnam et Gommonem loquor, valida cum manu ad perdendam socrum suam Tetinis direxit.
,Neboť, jak zmíněno výše, ustranila se služebnice Kristova Ludmila ze zřetele věrolomných, na tom hradě, kam se uchýlila, od nepřátel pronásledována. Kněžna výše zmíněná totiž nějaké své velmože, syny nepravosti, Tunnu a Gommona zvané, se silnou tlupou ke zničení tchyně své na Tetín poslala.‘
Prescia vero christi memorata famula futurorum, antefatum presbiterum suum paulum accersiens, monuit eum sacra missarum sollempnia modulari confessionemque suam ante conspectum scrutatoris cordiu effendens benignissime conscia iam de percipiendis beneficiis altissimi armis se ipsam fidei totam muniens orationi procumbens deo preces effudit quo eius spiritum quem ipse creaverat in pace dignaretur suscipere.
,Hned ovšem znajíc Kristova služebnice budoucnost, svrchu řečený kněz její Pavel přivolán, nabádala ho, by svatou mši slavnostně vykonali zpověď svou před obličejem zpytatele srdcí předobrotivě vylévající znalá již dobrodiní Nejvyššího, jichž se jí dostane, zcela se zbraněmi víry obrnila tu na modlitbách klečíc k Bohu prosby ronila, aby jejího ducha, kteréhož sám byl stvořil, v pokoji přijmouti ráčil.‘
Prescia vero memorata Christi famula futurorum, antefatum presbiterum suum Paulum accersiens, monuit eum sacra missarum solemnia celebrate confessionemque suam ante scrutatoris cordium effundens oculos intenssime, conscia iam de percipiendis beneficiis altissimi, armis fidei se totam muniens, fixis in terram genibus oravit ad Dominum, quo eius spiritum, quem ipse creaverat, dignaretur in pace suscipere.
,Hned pak znajíc Kristova služebnice budoucnost, svrchu řečený kněz její Pavel přivolán, nabádala ho, by svatou mši slavnostně vykonali zpověď svou před obličejem zpytatele srdcí vyjevila upřímným pohledem, znalá již dobrodiní Nejvyššího, jichž se jí dostane, zcela se zbraněmi víry obrnila, klečíc na zemi se k Pánu modlila, aby jejího ducha, kteréhož sám byl stvořil, v pokoji přijmouti ráčil.‘
Prescia vero Christi memorata famula futurorum, antefatum presbiterum suum Paulum accersiens, monuit eum sacra missarum sollempnia modulari confessionemque suam ante Scrutatorem cordium effundens benignissime, conscia iam de percipiendis beneficiis Altissimi, armis se ipsam fidei totam muniens, oracioni procumbens, Deo preces effudit, quo eius spiritum, quem ipse creaverat, in pace dignaretur suscipere.
,Hned ovšem znajíc Kristova služebnice budoucnost, svrchu řečený kněz její Pavel přivolán, nabádala ho, by svatou mši slavnostně vykonali zpověď svou před obličejem zpytatele srdcí předobrotivě vylévající znalá již dobrodiní Nejvyššího, jichž se jí dostane, zcela se zbraněmi víry obrnila tu na modlitbách klečíc k Bohu prosby ronila, aby jejího ducha, kteréhož sám byl stvořil, v pokoji přijmouti ráčil.‘
Celebritate dehinc missarum peracta dominici se corporis et sanguini participatione muniens psalmodiam indefessa mente concinere studuit. Vespere vero facto supra notati tiranni domum illius aggressi valvas disrumpentes reliquos sociorum forinsecus armatos frameis clipeisque statuunt, ipsi autem capitanei homicide tunna gommoque paucis secum assumptis cubiculum quo dei famula incumbebat, ostium disrumpentes ingrediuntur bachantes.
,Když mše svatá byla dosloužena, přijímáním těla a krve Páně se posilnivši, žalmy s nezlomnou myslí jala se pěti. Když tu kolem večera zmíněnými samozvanci obydlí její napadeno, závoru rozlomili, ostatní druhy ozbrojené oštěpy a kryté štíty venku postavili, sami pak tudíž hlavní vrahové, s několika jinými vzatými, ložnice, kde boží služebnice ležela, vchod divoce rozlomili, zuřivě vnikli.‘
Celebritate dehinc missarum peracta, dominici corpori et sanguinis sacramento communicans, psalmodiam indefessa mente concinere studuit. Cum ecce cicra vesperam supranotati tiranni domum illius aggressi, valvas disrumpentes, reliquos sociorum forinsecus armatos frameis clipeisque statuunt, ipsi vero tanquam capitanei homicide, paucis secum assumptis, cubiculum, quo dei famula incumbebat, ostio violenter effracto, bachantes ingrediuntur.
,Když mše svatá byla dosloužena, přijímáním těla a krve Páně svátost sdílena, žalmy s nezlomnou myslí jala se pěti. Když tu kolem večera zmíněnými samozvanci obydlí její napadeno, závoru rozlomili, ostatní druhy ozbrojené oštěpy a kryté štíty venku postavili, sami pak tudíž hlavní vrahové, s několika jinými vzatými, ložnice, kde boží služebnice ležela, vchod divoce rozlomili, zuřivě vnikli.‘
Celebritate dehinc missarum peracta, Dominici se corporis et sanguinis participacione muniens, psalmodiam indefessa mente concinere studuit. Vespere vero facto, supra notati tyranni domum illius aggressi, valvas discrumpentes, reliquos sociorum forinsecus armatos frameis clipeisque statuunt, ipsi autem capitanei homicide tunna gommoque paucis secum assumptis cubiculum, quo Dei famula incumbebat, ostium disrumpentes ingrediuntur bachantes.
,Když mše svatá byla dosloužena, přijímáním těla a krve Páně se posilnivši, žalmy s nezlomnou myslí jala se pěti. Když tu kolem večera zmíněnými samozvanci obydlí její napadeno, závoru rozlomili, ostatní druhy ozbrojené oštěpy a kryté štíty venku postavili, sami pak tudíž hlavní vrahové, s několika jinými vzatými, ložnice, kde boží služebnice ležela, vchod divoce rozlomili, zuřivě vnikli.‘
Quibus beata Ludmila humili sub voce: Quenam inquit repentina vos vesania agitat? Et non erubescitis neque mente subnactatis, quemadmodu egomet vos ceu filios proprios educavi, auro argentoque vestibusque insignibus ditavi? Verum si qua in vobis mea iniquitas inest, intimate queso.
,Těmto blažená Ludmila slabě zvolala: A jaká, řekla, náhlá zběsilost vámi lomcuje? Nestydíte se ani mysl neužíváte, jak sama jsem vás jako vlastní syny vychovávala, zlatem, stříbrem a šaty znamenitými obohacovala? A proto jestliže nějaká moje proti vám je nesrovnalost, stížlivá, řekněte!‘
Quibus beata Liutmila humili voce: Que nam, inquit, repentina vesania vos agitat? Non erubescitis neque mente pertractatis, quemadmodum egomet vos ceu proprios filios educavi, auro, argento et vestibus insignibus ditavi? Quod si qua mea in vobis est iniquitas, queso, intimate!
,Těmto blažená Ludmila slabě zvolala: A jaká, řekla, náhlá zběsilost vámi lomcuje? Nestydíte se ani mysl neužíváte, jak sama jsem vás jako vlastní syny vychovávala, zlatem, stříbrem a šaty znamenitými obohacovala? A proto jestliže nějaká moje proti vám je nesrovnalost, stížlivá, řekněte!‘
Quibus beata Liudmila humili sub voce: Quenam, inquit, vos repentina vesania agitat? Et non erubescitis neque mente pertractatis, quemadmodum egomet vos ceu filios proprios educavi, auro argentoque vestibusque insignibus ditavi? Verum si qua in vobis mea iniquitas inest, intimate queso.
,Těmto blažená Ludmila slabě zvolala: A jaká, řekla, náhlá zběsilost vámi lomcuje? Nestydíte se ani mysl neužíváte, jak sama jsem vás jako vlastní syny vychovávala, zlatem, stříbrem a šaty znamenitými obohacovala? A proto jestliže nějaká moje proti vám je nesrovnalost, stížlivá, řekněte!‘
At illi furientes saxis rigidiores aures ad hec obdurantes, non veriti sunt manus in ean proprias inicere, lectoque extractam terretenus proiecerunt. Quibus illa: Paulisper inquit orationi me incumbere sinite. Quibus hec cedentibus expansis oravit ad dominum manibus. Post hoc inquit mei interitus causa si adventastis, obsecro ut mucrone auferatis caput.
,Ale oni, jako kameny tvrdé uši k tomu uzavřené, neoprávněni své ruce na ni dali, z lůžka vytaženu pohodi- li. Řekla jim: Maličko modlit mne ležící nechte! Když toto povoleno rozepjatýma rukama modlila se k Pánu. Potom řekla: Moji zkázu způsobit jste přišli, prosím tak mečem setněte hlavu.‘
At illi, saxis rigidiores, aures ad hec obturantes, non veriti sunt manus in eam mittere, lectoque extractam proicere. ,Paulisper, inquit illa, oracioni me incumbere sinite!' Cumque hoc carnifices permisissent fieri, expansis manibus pirissimas preces in conspectum Domini fudit. Quibus expletis, conversa ad interfectores suos, dixit: Si mei interitus causa adventastis, obsecro, ut mucrone caput meum auferatis!
,Ale oni, jako kameny tvrdé uši k tomu uzavřené, neoprávněni své ruce na ni dali, z lůžka vytaženu pohodi- li. Maličko, řekla jim, modlit mne ležící nechte! Když toto katani dovolili, rozepjavši ruce nejčistší prosby ke spatřenému Pánu vložila. Kterých dokonáno, otočena k vrahům svým, pravila: Jestliže mé zkázy příčina přichází, zapřísahám, mečem hlavu mou setněte.‘
At illi furientes, saxis rigidiores, aures ad hec obdurantes, non veriti sunt manus in eam proprias inicere, lectoque extractam terretenus proiecerunt. Quibus illa: Paulisper, inquit, oracioni me incumbere sinite. Quibus hec concedentibus expansis oravit ad Dominum manibus. Post hoc inquit: Mei interitus causa si adventastis, obsecro, ut mucrone auferatis caput.
,Ale oni, jako kameny tvrdé uši k tomu uzavřené, neoprávněni své ruce na ni dali, z lůžka vytaženu pohodi- li. Řekla jim: Maličko modlit mne ležící nechte! Když toto povoleno rozepjatýma rukama modlila se k Pánu. Potom řekla: Moji zkázu způsobit jste přišli, prosím tak mečem setněte hlavu.‘
Exemplo martirum sanguinem fundendo, testimonium christo perhibere gestiens ac palmam martirii cum ipsis sine fine percipere optans. Quam eciam non dubitamus eam promeruisse, quoniam sacra scriptura testante iustus quacunque morte preoccupatus fuerit anima eius in refrigerio erit.
,Příkladem mučedníků krev prolévajících, svědectví Kristu vydat toužila a s nimi palmu mučednictví na věky přijmout si přála. Nepochybujeme, ji si zasloužila, protože svatým doloženo písmem: Spravedlivý jakoukoli smrtí byl by zastižen, duše jeho v útěše bude.‘
Hoc autem dicebat exemplo martirum libenter sanguinem suum pro Christo fundere gestiens et palmam martirii cum ipsis sine fine percipere votis omnibus anteponens, quam eciam non dubitamus eam promeruisse, quoniam sacra testante scriptura: ,Iustus quacumque morte preoccupatus fuerit, anima eius in refrigerio erit.
,Tím však si přála po vzoru mučedníků ráda krev svou pro Krista prolít bez smutku a palmu mučednictví sobě navždy dostat zaslíbenou všem vyvoleným, jak kromě toho nepochybujeme, ji si zasloužila, protože svatým doloženo písmem: Spravedlivý jakoukoli smrtí byl by zastižen, duše jeho v útěše bude.‘
Exemplo martyrum sanguinem fundendo testimonium Christo perhibere gestiens, ac palmam martyrii cum ipsis sine fine percipere optans, toto desiderio ad superne vite patriam anhelabat. Martyrii eciam coronam non dubitamus eam promeruisse, quoniam sacra Scriptura testante: Iustus quacunque morte preoccupatus fuerit, anima eius in refrigerio erit.
,Příkladem mučedníků krev prolévajících, svědectví Kristu vydat toužila a s nimi palmu mučednictví na věky přijmout si přála, zcela toužila po vyšším životě vlasti zářící. Nepochybujeme, že si ji zasloužila, protože svatým písmem doloženo: Spravedlivý jakoukoli smrtí byl by zastižen, duše jeho v útěše bude.‘
Funesti ergo carnifices preces eius verbaque spernentes, fune gutturi eius inmisso suffocatione vitam illi abstulerunt presentem victura in evum cum eo quem semper dilexerat iesu christo domino. Suscepit autem martirium felix deoque devota famula christi Ludmila septima sabbati die et sextadecima kalenda octobris prima vigilia noctis.
,Smrtící vrazi prosbami jí vyslovenými pohrdli, provaz na hrdlo její vložen, zardoušením oni zbavili života pozemského, živa věčně s tím, kterého vždy milovala, Ježíšem Kristem pánem. Přijala pak mučednictví šťastná a Bohu zaslíbená Ludmila sedmý den v sobotu ve dni sedmnácté kalendy října první hodinu noční.‘
Porro funesti carnifices preces eius verbaque spernentes, fune guturi eius inmisso, suffocacione vitam illi abstulere presentem, victure in evum cum eo, quem semper dilexerat, Ihesu Christo domino nostro. Suscepit ergo martirium felix ac Deo digna Liutmila septima sabbati sub die septimo decimo Kalendas Octobris prima vigilia noctis.
,Dále smrtící vrazi prosbami jí vyslovenými pohrdli, provaz na hrdlo její vložen, zardoušením oni zbavili života pozemského, živa věčně s tím, kterého vždy milovala, Ježíšem Kristem pánem naším. Přijala tedy mučednictví šťastná a Bohu oddaná Ludmila sedmý den v sobotu za dne sedmnácté Kalendy Října první hodinu noční.‘
Funesti ergo carnifices preces eius verbaque spernentes, fune gutturi eius inmisso suffocacione vitam illi abstulerunt presentem, victure in evum cum eo, quem semper dilexerat, Iesu Christo domino. Suscepit autem martyrium felix Deoque devota famula Liudmila septima sabbati die et sexta decima kalenda octobris prima vigilia noctis.
,Smrtící vrazi prosbami jí vyslovenými pohrdli, provaz na hrdlo její vložen, zardoušením oni zbavili života pozemského, živa věčně s tím, kterého vždy milovala, Ježíšem Kristem pánem. Přijala pak mučednictví šťastná a Bohu zaslíbená Ludmila sedmý den v sobotu dne a šestnácté kalendy října první hodinu noční.‘
Clerus vero eius cunctus universique vernaculi utriusque sexus pastore perempto, in diversa sparsi diversis in latibulis latitantes, vitam presentem sibimet conservavere. Post hec recedentibus crudelissimis carnificibus ad funeris eius officium magno cum metu et ululatu convenientes honestissimeque cuncta, que ad sepulturam fore cernebantur peragentes terre glebam eius sanctissimam commendaverunt.
,Duchovenstvo pak její všechno veškeří služebníci obojího pohlaví neboť pastýř zahuben, porůznu rozptýleno v různých úkrytech skryti, život pozemský sobě zachovali. Potomto, již vzdáleni krutým katanům, k pohřbu jejího vykonání velkým se strachem a nářkem scházeni, uctivě všechno k pohřbení potřebné dokončili a tělo její svaté zemi svěřili.‘
Cuisus universi vernaculi simul et omnis clerus eius in diversa sparsi, pastore perempto, diversis in latibulis latitantes, vitam presentem sibimet conservavere. Qui tamen postea, recedentibus crudelissimis carnificibus, ad officium funeris eius cum magno fletu convenientes, honestissime cuncta, que ad sepulturam tante martiris congruere videbantur, peregerunt et sanctissimam glebam domine sue cum intima devocione terre commendaverunt.
,Její veškeří domácí pospolu a všechno kněžstvo její porůznu se rozptýlivše, neboť pastýř zahuben, porůznu v úkrytech skryti, život pozemský sobě zachovali. Kteří přesto potom, již vzdáleni krutým katanům, k vykonání pohřbu jejího s velkým nářkem scházeni, uctivě všechno k pohřbení potřebné, dokončili a svaté tělo paní své s hlubokou úctou zemi svěřili.‘
Clerus vero eius cunctus universique vernaculi utriusque sexus pastore perempto in diversa sparsi diversis in latibulis latitantes, vitam presentem sibimet conservavere. Post hec recedentibus crudelissimis carnificibus ad funeris eius officium magno cum metu et ululatu convenientes honestissimeque cuncta, que ad sepulturam fore cernebantur, peragentes terre glebam eius sanctissimam commendaverunt.
,Duchovenstvo pak její všechno veškeří služebníci obojího pohlaví neboť pastýř zahuben, porůznu rozptýleno v různých úkrytech skryti, život pozemský sobě zachovali. Potomto, již vzdáleni krutým katanům, k pohřbu jejího vykonání velkým se strachem a nářkem scházeni, uctivě všechno k pohřbení potřebné dokončili a tělo její svaté zemi svěřili.‘
Je zřejmá mírná odlišnost Bödecké legendy od úryvku Subtrahente se a zároveň jeho větší shoda s Kristiánovou legendou. Podobně je bližší úryvek Subtrahente se z rajhradského breviáře, zde neuvedený, Kristiánově legendě. Odlišnost Bödecké legendy značí, že tzv. Kristián použil její jiný text, z něhož jsou úryvky Subtrahente se.
Stejně porovnejme dále úryvek Recordatus, nyní už pouze s překladem Kristiánovy legendy podle J. Ludvíkovského, 2012,5 ale s opravou jeho záměrně chybného data umučení XVI. kalenda na XVII. kalenda.
Recordatus igitur avie sue beatus Wenceslaus quante sanctitatis in presenti fuisset, quanteque claritatis meritum apud cunctipotentem obtineret, lacrimarum ymbre infusus totus inito consilio sacratissimo cum sacerdotibus et religiosis quibusdam, misit eos [in prefatum] castellum thetin, mandans eis quo vel ossa seu pulverem consupte carnis digna translatione ad se usque perducerent.
Recordatus post hec venerabilis avie sue beatus Weneslaus, quante sanctitatis in presenti vita fuisset, quante claritatis meritum apud omnipotentem Deum optineret, lacrimarum ymbre totus perfussus, inito sacratissimo consilio cum sacerdotibus et religiosis quibusdam viris, misit eos ad supramemoratum castellum Tetin, mandans, quo vel ossa beate martiris seu pulverem consumpte carnis digna translacione ad se usque perducerent.
Recordatus deinde ave sue beatus Wenceslaus, quante sanctitatis in presenti fuisset quanteque claritatis meritum aput Cunctipotentem obtineret, lacrimarum imbre infusus totus, inito consilio sacratissimo cum sacerdotibus et religiosis quibusdam, misit eos in prefatum castellum Tetin, mandans eis, quo vel ossa seu pulverem consumpte carnis digna translacione ad se usque perducerent.
,Rozpomenuv se potom blahoslavený Václav na svou bábu, v jaké svatosti na této zemi žila a jakou slávu u Všemohoucího v odměnu za to získala, proléval proudy slz, a pojav s kněžími a některými zbožnými muži přesvatý úmysl, poslal je na řečený hrad Tetín a uložil jim, aby třeba jen její kosti a prach zetlelého těla důstojným přenesením k němu dopravili.‘
Ipse vero spiritu sancto sibi revelante paucis familiaritate iunctis sibimet innotescens certus erat divina cooperante clemencia aliquid inibi legatos memoratos signorum haurire.
Implentes autem iussa domini sui allegati qui fuerant basilicam ingressi, ac monumentum humo revoluto detegentes tabulam sepulchri qua venerabilis gleba tegebatur partim putredine consumptam repperientes sublevare formidaverunt. Si lignum fatentes putridum est, quanto magis ea que intus latent? Rursumque sarcofagum claudi voluerunt diligencia cum summa.
Implentes vero iussa domini sui, hii, qui allegati fuerant, basilicam ingressi sunt, qua sacratum corpus tumulatum iacebat. Elevataque tabula sepulchri, cum viderent eam ex maxima parte putredine consumptam reperientes, sublevare formidaverunt, dicentes: ,Si lignum putridum est, quanto magis et, que intus latent'? Et rursum claudere voluerunt sarcofagum cum diligencia magna.
Ipse vero Spiritu sancto revelante, paucis familiaritate iunctis sibimet innotescens, certus erat divina cooperante clemencia aliquid inibi legatos memoratos signorum haurire.
Implentes autem iussa domini sui, legati qui fuerant, basilicam ingressi ac monumentum humo revoluto detegentes, tabulam sepulcri, qua venerabilis gleba tegebatur, partim putredine consumptam reperientes, sublevare formidaverunt. Si lignum, fatentes, putridum est, quanto magis ea, que intus latent? Rursumque sarcofagum claudi voluerunt diligencia cum summa.
,Sám však vnuknutím Ducha svatého si byl jist a několika svým důvěrným přátelům se o tom zmínil, že přispěním boží milosti připomenutí poslové tam najdou nějaká znamení. Když pak tito poslové, vyplňujíce rozkazy pána svého, vstoupili do baziliky a odhrnuvše hlínu, objevili hrob, tu pozorujíce, že náhrobní deska, kterou bylo ctihodné tělo pokryto, je zčásti ztrouchnivělá, báli se ji pozvednouti. Jestliže je dřevo zetlelé, tak si říkali, čím spíše zetlelo to, co je uvnitř? A chtěli hrob znovu s nějvětší pečlivostí uzavříti.‘
Quorum consiliis unus ex eis Paulus presbiter obsistens, [cuius superius]* mentionem fecimus, qui semper illi dum in terris deguit in amiciciis iunctus semperque in omni servicio obsecundatus est inquit, Nequaquam ut dicitis fiet, sed iuxta principis iussa si vel pulverem consumpte carnis invenero tollam. Cui ceteri adsensum prebentes, unanimiter tabulam sublevaverunt.
*Vyškrábáno
Quorum consiliis unus ex eis, Paulus presbiter, obsistens, cuius et superius mencionem fecimus, qui semper beate Liutmile, dum in terris deguit, in omni servicio devitissimus obsecundabatur, dixit: ,Nequaquam, ut dicitis, fiet, sed iuxta principis iussa. Si vel pulverem consumpte carnis invenero, tollam. Cui vix tandem ceteri assensum prebentes, unanimiter tabulam sublevaverunt, tumulum discooperunt.
Quorum consiliis unus ex eis, Paulus presbiter, obsistens, cuius et superius mencionem fecimus, qui semper illi, dum in terris deguit, in amiciciis iunctus semperque in omni servicio obsecundatus est, inquit: Nequaquam, ut dicitis, fiet, sed iuxta principis iussa, si vel pulverem consumpte carnis invenero, tollam. Cui ceteri assensum prebentes, unanimiter tabulam sublevaverunt.
,Ale tomuto jejich úmyslu se postavil na odpor jeden z nich, kněz Pavel, o němž jsme se již zmínili a jenž s ní byl spjat přátelstvím, dokud na této zemi žila, a vždy ji ve všem svými službami podporoval, a řekl: Nikterak se nestane tak, jak pravíte, nýbrž podle rozkazu knížete, najdu-li třeba jen prach zetlelého těla, vezmu jej sebou.‘
Quam dum sustollunt frangitur, ita ut memoratus Paulus cum humo super corpus iacentis caderet. Qui concite surgens humumque velocius amovens cum sibi iunctis sodalibus invenerunt corpus sacrum ab omni corrupcione seiunctum preterquam quod supra memini videlicet vultum eius pulverulentum quod ei de fracture cooperculi dum amoveretur insederat.
Quam dum sustollunt, frangitur ita, ut memoratus Paulus cum humo supra corpus iacentis caderet. Unde tamen concite surgens, humumque velocius amovens, cum sibi iunctis sodalibus invenit corpus sacrum ab omni corrupcione seiunctum, preter quod vultus eius de fractura cooperculi, dum amoveretur, factus fuerat pulverulentus.
Quam dum sustollunt, frangitur, ita ut memoratus Paulus cum humo super corpus iacentis caderet. Qui concite surgens humumque velocius amovens, cum sibi iunctis sodalibus invenerunt corpus sacrum ab omni corrupcione seiunctum, preterquam quod supra memini, videlicet vultum eius pulverulentum, quod ei de fractura cooperculi, dum amoveretur, insederat.
,Ale jak ji zvedali, deska se zlomila, takže jmenovaný Pavel upadl s hlínou na tělo nebožčino. Tu vstav rychle a odhrnuv spěšně hlínu, shledal se svými druhy svaté tělo úplně neporešené, ledaže obličej byl pln prachu, který jej pokryl, když se víko, jak jsem svrchu poznamenal, při odkrývání zlomilo.‘
Ingenti dehinc gaudio succensi, grates inmensas cunctipotenti exhibentes, glebam eius sanctissimam terram sustollentes lintheaminibus preciosi ut dicebat involventes, altari presentarunt, laudes gratesque inmensas divine clementie referentes.
Ingenti dehinc gaudio accensi, grates inmensas omnipotenti Deo persolventes, glebam illam sanctissimam a tumba sustollentes, lintheaminibus preciosis, ut decebat, involvunt, altario presentarunt, laudes gratesque inmensas divine clemencie referunt.
Ingenti dehinc gaudio succensi, grates inmensas Cunctipotenti exhibentes, glebam eius sanctissimam de terra sustollentes, linteaminibus preciosis, ut decebat, involventes, altari presentaverunt, laudes gratesque inmensas divine clemencie referentes.
,Náramnou radostí tedy vzplanuvše a nesmírnou vděčnost Bohu všemohoucímu projevujíce, vyzvedli přesvaté tělo ze země, do drahocených pláten, jak se slušelo, je zavinuli, před otář položili a chvály a díky nesmírné boží milosti vzdávali.‘
Riteque cunctis sollempniter peractis feretro eam locantes, duorum terga equorum onerant, sicque eadem nocte metropolim usque ad urbem pragam scilicet constanter properant.
Repertum est autem corpus felicis et deo devote famyle ludmile quartadecima kalenda novembris hora duodecima feria quarta. Intulerunt autem eam in pragam die feria sexta[duo]decima kalenda eiusdem mensis leticia cum ingenti gratulantibus cunctis christumque laudantibus. Vehitores siquidem ipsius urbi priusquam eam inferrent, ad principem baiulos boni nuncii premiserunt.
Riteque cunctis sollemniter peractis, feretro eam locantes, duorum terga equorum onerant, sicque eadem nocte ad metropolim usque urbem Pragam instanter properant. Repertum est autem corpus felicis et deo devote famule Liutmile quarto decimo Kalendas Novembris sexta feria.
,… Nalezeno bylo pak blažené a bohu oddané služebnice Ludmily čtrnácté kalendy listopadu šestý den.‘
Riteque cunctis sollempniter peractis, feretro eam locantes, duorum terga equorum onerant, sicque eadem nocte metropolim usque ad urbem, Pragam scilicet, constanter properant. Repertum est autem corpus felicis et Deo devote famule Liudmile XIIII. kalendas novembris, hora XII., feria IIII. Intulerunt autem eam in Pragam die tercio, feria VI., XII. kalendas eiusdem mensis, leticia cum ingenti, gratulantibus cunctis Christumque laudantibus. Vehitores siquidem ipsius, urbi priusquam eam inferrent, ad principem baiulos boni nuncii premiserunt.
,A když všechny obřady řádně vykonali, uložili tělo na nosítka a ta naložili na hřbety dvou koní a tak téže noci až do hlavního hradu, totiž Prahy, vytrvale pospíchali. Nalezeno pak bylo tělo blažené a Bohu oddané služebnice Ludmily ve středu dne 19. října o hodině dvanácté. A přinesli ji do Prahy třetího dne, v pátek 21. dne téhož měsíce, za nesmírné radosti, zatím co všichni plesali a Krista chválili. Neboť ti, kteří je vezli, dříve než s ní vkročili do hradu, poslali napřed ke knížeti posly s dobrou zprávou.‘
Iui autem venientes sopori eum membra collocasse cognoverunt, eumque suscitavere leti, taleque ei gaudium intulerunt quod omnipotente deo favente corpus tante talisque matrone awe videlicet sue incorruptum repperissent. Qui continuo surgens ecclesiamque summa cum alacritate properans, christo domino grates immensas persolvit. Sole terram irradiante iubareque tenebras propellente, accito clero turbaque fidelium processione cum ingenti obvius ire properat.
Cuius sacratissimam glebam priusquam urbi inferrent, ad principem baiulos boni nuncii premiserunt, qui tante talisque matrone corpus incorruptum se repperisse referrent. At ille continuo surgens et ad ecclesiam cum summa alacritate properans, postquam ibidem Christo domino grates inmensas persolvit, accito clero turbaque fidelium, cum ingenti processione obvius ire properat.
Qui venientes, sopori eum membra collocasse cognoverunt, eumque suscitavere leti taleque ei gaudium intulerunt, quod omnipotente Deo favente corpus tante talisque matrone, ave videlicet sue, incorruptum repperissent. Qui continuo surgens ecclesiamque summa cum alacritate properans, Christo domino grates immensas persolvit. Sole terram irradiante iubareque tenebras propellente, accito clero turbaque fidelium, processione cum ingenti obvius ire properat.
,Když pak k němu tito přišli, shledali, že se uložil k spánku, i vzbudili ho radostně a tu potěšitelnou novinu mu oznámli, že s přispěním Boha všemohoucího tělo tak znamenité paní, totiž báby jeho, neporušené nalezli. Tu on ihned vstal a s největší radostí do chrámu pospíšiv, vzdával Kristu pánu nesmírné díky. Když slunce osvětlilo svými paprsky zemi a jeho záře zapudila temnoty, svolal kněžstvo a zástup věřících a s převelikým průvodem spěchal jí naproti.‘
Occurrunt autem illi et fideles geruli vehentes sepe memoratam glebam sancte ludmile. Quam statim sacerdotes et levite alacriter suis imponentes humeris, benedicentes deum cum psalmis ac laudibus intulerunt urbi ecclesiamque ingressi altari coram pavimento statuere, strepitumque sonitu ingentem personavere. Quod popularis tam fidelium quam infidelium curiositas perscrutans quod factum erat, in unum congregati petunt ecclesie ianuas.
Occurrunt igitur ei fideles geruli, vehentes sepememorate glebam Liutmile martiris Christi. Quam statim sacerdotes et levite alacriter suis inponentes humeris, benedicentes Deum cum psalmis et laudibus urbi intulerunt, ecclesiamque ingressi, coram altari ingenti strepitu personantes statuerunt. Quod popularis tam fidelium quam infidelium curiositas perscrutans, in unum congregati petunt ecclesie ianuas, frequentantes et ipsi beate martiris excubias.
Occurrunt autem illi et fideles geruli, vehentes sepe memoratam glebam sancte Liudmile. Quam statim sacerdotes et levite alacriter suis inponentes humeris, benedicentes Deum cum psalmis ac laudibus, intulerunt urbi ecclesiamque ingressi altari coram pavimento statuere strepitumque sonitu ingentem personavere. Quod popularis tam fidelium quam infidelium curiositas perscrutans, quod factum erat, in unum congregati petunt ecclesie ianuas.
,Setkali se pak s věrnými nosiči, vezoucími často připomenuté tělo svaté Ludmily. A ihned si je vložili kněží a jáhnové radostně na svá ramena a dobrořečíce Bohu a zpívajíce žalmy a chvalospěvy, vnesli je do hradu. Vkročivše pak do chrámu položili je před oltářem na dlažbu a počali mohutným hlasem zpívati. A tu se sbíhali věřící i nevěřící, pátrajíce se zvědavostí lidu vlastní, co se to stalo, a směřovali k dveřím chrámovým.‘
Consilio dehinc princeps inito cum sacerdotibus plebe coram cuncta corpus eius ditexerunt ut omnes fidem adhiberent, incorruptam eam a christo domino fuisse servatam. Cuncti quod intuentes, magnalia christi indefessis vocibus personavere, nemoque obsistere veritati quibat quoniam cunctis patebat integritas corporis ac capillorum firmitas vultusque nitescebat veluti in hac constituta vita. Vestimentorum insuper pulchritudo integritasque talis splendebat ac si eodem texta forent die. Universi quod perspicientes preconiorum vocibus persultantes, omni eam honore ac laude dignissimam iudicarunt.
Cuius et corpus detegentes, cum viderent eam incorruptam Christo domino fuisse servatam, magnalia Dei indefessis vocibus personavere, nemoque veritati obsistere quiebat, quia cunctis patebat integritas corpis ac capillorum firmitas, vultusque nitescebat, velut in hac constituta vita. Vestimentorum insuper pulchritudo et integritas talis splendebat, ac si eodem texta foret die.
Consilio dehinc princeps inito cum sacerdotibus, plebe coram cuncta corpus eius detexerunt, ut omnes fidem adhiberent incorruptam eam a Christo domino fuisse servatam. Cuncti quod intuentes, magnalia Christi indefessis vocibus personavere, nemoque obsistere veritati quibat, quoniam cunctis patebat integritas corporis ac capillorum firmitas vultusque nitescebat, veluti in hac constituta vita, vestimentorum insuper pulchritudo integritasque talis splendebat, ac si eodem texta forent die. Universi quod perspicientes, preconiorum vocibus persultantes, omni eam honore ac laude dignissimam iudicarunt.
,Tehdy kníže poradiv se s kněžími, odhalil společně s nimi tělo před tváří veškerého lidu, aby všichni uvěřili, že ji Kristus Pán neporušenou zachoval. A všichni, vidouce to, neúnavně oslavovali zázraky Kristovy a nikdo nemohl odporovati pravdě, neboť všem byla patrna neporušenost jejího těla a pevnost vlasů a její obličej se skvěl, jako by byla živá. Mimoto její roucha krásou a neporušeností tak zářila, jako by byla toho dne utkána. A tu všichni, když to spatřili, s hlasitým plesáním ji oslavovali a prohlašovali, že je nadmíru hodna veškeré pocty a chvalořečení.‘
Porovnání úryvku Recordatus dopadlo podobně jako u Subtrahente se. Přes některé menší či větší slovní odchylky se nedají vysledovat rozdíly ve věcném obsahu textů. Tímto způsobem se tedy nedá posoudit jejich vzájemná závislost a určit časové pořadí. Zbývá jediné, stanovit rozrod podle vývoje dat pro zavraždění a přenesení. Pro rozrody legend je totiž příznačné zdokonalování těchto údajů, aby vyhovovala původnímu nařízení Karla Velikého pro platné svatořečení. Zároveň se mělo svatořečení počínající přenesením odehrát z vůle vladaře, biskupa nebo synody. Proto do textů legend tyto historické postavy byly přidávány a posléze se stalo důležité rozdělit samotné přenesení na samostatné vyzdvižení z hrobu, přenesení a nové uložení.
Prvotním datem Ludmilina údajného zavraždění musí být 16. září. Je totiž dáno použitým obecným mýtem o pronásledování novolunní herojky blíženci Světlo-Stín a jejím sestupu do podsvětí, jež se odehrálo sedmý den po skončení kalendářní letní poloviny roku o délce 180 dnů. Proto se také Ludmila pomyslně vydala z Prahy do Tetína, k němuž vede cesta od Prahy ve směru západů novolunního měsíce po podzimní rovnodennosti. V roce 1052 podle Juliánského kalendáře připadl poslední 187. den astronomické letní poloviny na 16. září, a tak po jeho skončení musela po 18. hodině odejít do „jiného světa“, dle tehdejšího nazírání o první hodině noční. Zároveň tedy vychází napsání nedochované prvotní ludmilské legendy v tomto roce.
Následně byl rok úmrtí kněžny Ludmily v roce 6436 antiochejské éry odpovídající 928 latinského kalendáře chybně převeden podle byzantské éry na latinský 921. Mezitím byl mýticky závazný sedmý den považován za sedmý den v týdnu, jímž byla sobota. V roce 921 ovšem 16. září připadlo na neděli, a tak se den snížil na 15. září. Takže úryvky či legendy s 15. zářím musí být následné. Pak by mělo platit následující pořadí:
Staroslověnský prolog – 16. 9.
úryvek Subtrahente se (sv. Jiří) – 16. 9.
úryvek Subtrahente se (Rajhrad) – 15. 9. (16. 9.)
Bödecká legenda – 15. 9.
Kristiánova legenda – 15. 9.
Z celkového porovnání dat vyplývá, že není možné, aby svatojiřský úryvek Subtrahente se s umučením 16. 9 byl opsán z Kristiánovy legendy, jež má 15. 9. To by případně mohlo platit u téhož úryvku z Rajhradu s 15. 9., ovšem pokud by nebylo datum upraveno. Číslovka XVII. K[a]l. je tam neuspořádaně napsána odlišným písmem.
Výraznější rozdíly jsou u přenesení těla kněžny Ludmily. V Bödecké legendě je zapsáno pouze quarto decimo Kalendas Novembris sexta feria ,14. kalendy listopadu šestý den‘ (19. října v pátek). Zatímco v Proložní legendě je přenesení toliko z vůle vladaře Václava, nyní se v příběhu navíc objevil spolubiskup světící baziliku sv. Jiří, a pak také ukládající tělo do nového hrobu. Přítomnost spolubiskupa řezenského biskupa Tuta v Praze se nemohla jen tak vymyslet, proto byl zápis o jeho svěcení chrámu vyhledán ve sv. Jiří a jednoduše přidáno uložení do hrobu v bazilice. Datum odpovídá roku 927, takže tím je dán rok vysvěcení baziliky, dle archeoastronomického data založené v roce 924, a v níž byl v roce 928 pohřben její stavebník kníže Vratislav. V tomto ohledu se dochované znění Bödecké legendy jeví z posuzovaných textů jednoznačně prvotní.
Následuje úryvek Recordatus. Datum bylo rozloženo, aby vzniklo samostatné nalezení a přenesení, takže zápis se upravil na Repertum ... quartadecima kalenda novembris hora duodecima feria quarta. Intulerunt ... die feria et sexta[duo]decima kalenda eiusdem mensis ... ,Nalezeno … 14. kalendy listopadu hodině dvanácté dne čtvrtého (19. října ve středu). Přivezli … dne a to šestého[dva]nácté kalendy téhož měsíce … (v pátek 21. října)‘. Takto by ale vycházel nemožný rok 925 vysvěcení baziliky rok po jejím založení.
Vše vrcholí Kristiánovou legendou: Repertum ... XIIII. kalendas novembris, hora XII., feria IIII. Intulerunt ... die tercio, feria VI., XII. kalendas eiusdem mensis … Zde je doplňkem die tercio zdůrazněna třídenní prodleva mezi nalezením a přenesením. Dále je v ní navíc, na rozdíl už pouze od Bödecké, podobně přidána šestidenní prodleva mezi vysvěcením baziliky a pohřbením ludmiliných ostatků. Tímto zdokonalením bylo zase vytvořeno samostatné nové uložení do hrobu odvislé od svěcení baziliky. Dále představě o vypsání úryvku Recordatus z údajně prvotní Kristiánovy legendy brání původní datum nalezení i přenesení 19. 10. v pátek z Bödecké legendy. Ta pak musí být starší, nežli Kristián a Recordatus s odděleným nalezením od přenesení. Ale protože Bödecká má umučení 15. 9., měla by být mladší, nežli úryvek Substrahente se 16. 9.
To však možné není kvůli zmíněné nutné prvotnosti přenesení 19. října v pátek v roce vysvěcení baziliky v roce 927. Pak muselo být v některém pozdějším opisu Bödecké legendy také změněno datum legendárního zavraždění Ludmily z 16. září na 15. stejně, jako v rajhradském Subtrahente se. Kvůli částečné odlišnosti textů úryvků od legendy Bödecké musel být ve 12. století ještě jiný rukopis této legendy, ze kterého byly opsány, a ten také opisoval ještě ve 14. století tzv. Kristián mající větší shodu s úryvky, nežli s Bödeckou legendou.
Zajímavostí je ve svatojiřském breviáři, že vedle dat přenesení 19. a 21. října v úryvku Recordatus je v úvodním kalendáři přenesení k 10. listopadu (IIII idus novembris). Toto datum je spojitelné jen s údajným pokusem z hrobu vyzdviženou rakev s Ludmilinými ostatky vynést z města po požáru baziliky roku 1142 s následným novým uložením u oltáře. Je to dokladem vzniku legendy před tímto rokem a úryvky z ní byly do breviáře dopsány v 2. polovině 12. století bez ohledu na rozporné datum.
V kodexu zvaném, mimo jiné, Codex Gertrudianus, podle její držitelky polské kněžny Gertrudy, byl do kalendáře k 12. listopadu připsán Ludmilin svátek. Stalo se tak omylem díky prohození se svátkem Pěti bratří, jenž byl naopak připsán k 10. listopadu.6 Zapisovatel ale o příběhu svaté Ludmily ještě nic nevěděl, protože za její jméno připsal virg (virgo) ,panna‘, jak se správně na křesťanskou mučednici sluší, zatímco ona byla vidua ,vdova‘.
Jan Cinert
28. 1. 2023
5 – Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda, 2012.
6 – https://www.librideipatriarchi.it/en/books/egberts-psalter-codex-gertrudianus/#data-fancybox
