Strachkvas - Kristián

Postava Boleslavova syna Strachkvase příliš nezapadá do výkladu dějin ranně přemyslovských Čech. Zmiňuje se o něm Kosmas (úryvek je z Třeštíkových stránek, ale používám tohoto autora pro to, aby výklad nebyl zatížen předpojatostí)

http://www.sendme.cz/trestik/premyslkristian.htm

"Bratr knížete Boleslava II., mnich a Vojtěchův blízký (i když ne příbuzný) vystupuje také u Kosmy. Nejmenuje se však Kristián, nýbrž Strachkvas. Své jméno, "strašný kvas (terribile convivium), dostal prý proto, že se narodil v noc staroboleslavské vraždy, právě v době, kdy se konala hostina - kvas. Otec ho prý za pokání určil ke kněžskému stavu a dal ho na studia do Řezna do kláštera sv. Jimrama kde pak také složil mnišské sliby. Když pak Vojtěch odcházel z Čech (Kosmas ví jen o jednom odchodu) přišel právě do Prahy s povolením svého opata z Řezna na návštěvu Strachkvas. Vojtěch mu, jakožto bratru knížete (zde ovšem jednoznačně Boleslava II.), který by proto jistě měl větší autoritu v zemi než on, nabídl své biskupství a sliboval mu, že se zasadí u papeže o to, aby byly překonány kanonické překážky, tj. aby se Strachkvas mohl stát biskupem ještě za jeho života jakožto právoplatného biskupa. Strachkvas však s poukazem na své mništsví odmítl a Vojtěch mu prý předpověděl, že to co nyní odmítá, přijme později, avšak ke své škodě. To se také splnilo, když byl po libickém vraždění Vojtěch papežem zbaven svých biskupských povinností a dostal povolení vydati se na misii, pokud ho ovšem Čechové odmítnou přijmout. Tehdy prý Strachkvas, vida, že již nejsou žádné kanonické překážky, že biskup byl "jaksi právem a řádně od svého lidu zapuzen", ("iure et regulariter" I. c. 30, s. 55), zatoužil po biskupství a byl také lidem zvolen. Když však už byl v Mohuči ordinován, "posedl ho před oltářem krutý démon" (Kosmas I. c. 17-18, 29-30, s. 36-37, 52-55).
Vyjdeme-li z přirozeného, dosavadními výklady nezatíženého předpokladu, že vše, co jsme si uvedli, by se mělo týkat jediné osoby, musíme konstatovat, že skutečně nemožné je tu vlastně jen jedno - Strachkvasovo-Kristiánovo narození v noc "strašného kvasu" na Boleslavi z 27. na 28. září roku 935. Z legendy totiž jednoznačně vyplývá, že její autor byl mladší než Vojtěch a to zřejmě o řadu let (Králík 1960, s. 30 násl.). Vojtěch se narodil okolo r. 956 (možná i o něco dříve, Sláma 1995, 184), Kristián by se tedy narodil někdy v šedesátých letech, zřejmě jako nejmladší syn Boleslava I. Do druhé poloviny šedesátých let musíme klást translaci Václavova"

Shrňme:
1. Strachkvas byl synem Boleslava I.
2. Strachkvas byl od svého narození předurčen k církevní "kariéře"
3. Strach-kvas význam jména dle strašného kvasu v předvečer vraždy - zabití knížete sv. Václava
4. Strachkvas se nemohl narodit, či být počat dle "noci strašného kvasu"
5. Strachkvas přijal při vstupu do kláštera jméno Kristián (křesťan)
6. Strachkvas - Kristián se měl stát biskupem
7. Kosmas nemá "Strachkvase" v lásce:
"neboť byl tento biskup Strachkvas v šatě marnivý, v mysli nadutý, v činech rozptýlený, v očích těkavý, v řeči prázdný, v mravech pokrytec a ve všem bludu duchovní otec a ve všech zlých skutcích arcikněz nešlechetníků" (I. 30, s. 55),
Kupodivu však o něm hovoří jako o biskupovi, ačkoli ještě nedošlo k ordinaci
"Když už měl být Strachkvas-Kristián ordinován a stál v Mohuči při obřadu před oltářem "popadl ho zuřivý démon" ("arripitur atroci demonio" I. 30, s. 55). Obecně se předpokládá, že Kristián tehdy zemřel, "posednutí démonem", proti němuž se užívaly exorcizmy, však bývalo nejčastěji prostě epileptickým nebo pseudoepileptickým záchvatem a jeho oběti samozřejmě neumíraly. Ať již Kristián roku 996 zemřel či ne, jisté je, že se biskupem stát nemohl."
8. Strachkvas se tedy nemohl stát biskupem, tedy pravděpodobně biskupem Pražským, zda tedy již byl biskupem bez příslušnosti, světícím, či jedním z biskupů Moravských, to je otázka.
9. Pražský biskup svatý Vojtěch se o Strachkvasovi vyjadřuje pochvalně:
„A je dodře, že ty jsi znám jako bratr knížete a odvozuješ svůj původ od pánů této země; lid jistě chce raději, abys, byl pánem ty, a více poslouchat tebe než mne. Ty s radou a pomocí svého bratra budeš moci zkrotit zpupné, obvinit, nedbalé, napomínat neposlušné, kárat nevěřící. Tvá důstojnost a tvá učenost, svatost tvého zjevu, jsou v úplném souladu s biskupským úřadem. Aby se tak stalo, ustupuji ti z boží vůle a ze své moci a všemi svými prosbami se u papeže zasadím, aby ses stal za mého života biskupem.“ Slavníkovci ve středověkém písemnictví, kapitola „Kosmova kronika Čechů“ strana 295 a 296, nakladatelství Vyšehrad 1987
10. Úmrtí Strachkvase při ordinaci je sporné, dokonce je možné, že si tuto událost spojil (možná úmyslně ) Kosmas s událostí pozdější: "Skandální onemocnění znemožňovalo vykonávání biskupského úřadu, nehledě již na to, že událost musela být nutně chápána jako neblahé znamení samo o sobě diskvalifikující kandidáta. Již osvícenci v této souvislosti upozorňovali (Athanasius, 1767, s. 16 násl.), že něco podobného se stalo někdy po 985 a před 992 v Praze při velkopáteční mši míšeňskému biskupovi Volkoldovi, zastupujícímu zřejmě nepřítomného Vojtěcha, který dostal záchvat mrtvice a až do smrti se z něho nevzpamatoval. (Dětmar IV. c. 6, s. 153). To prý mělo být faktickým základem Kosmova vyprávění o konci Strachkvase. Nutné to ale vůbec není, obě události časově nesouvisejí, jsou si podobné jen vzdáleně a mohly se tedy docela dobře stát nezávisle na sobě (Fiala 1962, s. 50)5." Nicméně touto událostí mizí Strachkvas - Kristián z dějin.
11. Kristián – Strachkvas píše svou legendu latinsky, ale udržuje v ní cyrilometodějskou tradici v Čechách „Kult Václavský nebyl v desátém století závislý na Kristiánovi, ale úcta ludmilská a paměť na tvůrce slovanské liturgie“ Oldřich Králík: Kosmova kronika a předchozí tradice, 1976, str. 135

Jiný výklad

1. Výklad jména Strachkvas. Metoděj byl chybně překládán jako Strachota. Strach-kvas = Metodějův kvas. To co vzešlo z díla Metodějova. Matouš 13,33 (L 13,21) "33 Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko."
(Vzhledem k rozpornému postoji Kosmy k moravské arcidiecézi, lze uvažovat o jiném tvaru jména s jádrem „Strach(ota)“ či jméně zcela odlišném, jehož nositel navazoval na činnost Cyrilo - Metodějské misie, který vzdělání získal na Moravě v církevní škole, možná v klášteře; možné je i svěcení - příslušnost k Byzantské církvi získané od kněží biskupů z moravské arcidiecéze)
2. Boleslav spravoval území Moravy beze zpráv o bojích či o podmanění. Stejně jako území později Slavníkovců. Musil tedy mít nástupnický nárok. Příprava (nej)mladšího knížecího (královského) syna pro biskupský úřad na Moravě je logická i obvyklá.
3. Strachkvas byl určen k církevní službě – kariéře biskupa. V době jeho narození a křtu můžeme uvažovat o jediné zemi, ve které vládl jeho otec Boleslav a kde se mohl (Boleslavův knížecí - královský) syn stát biskupem – Morava. Strachkvas byl vzděláván (podobně jako sv. Václav) v staroslověnském i latinském jazyku i ritu.
4. Strachkvas přijal při vstupu do kláštera a pobytu v klášteře (jakého? lze uvažovat o klášteru na Moravě?)
("Kristián se, nepochybně pod vlivem reformního opata Ramwolda, opravdu chtěl odvrátit od světských záležitostí. Kosmas se sice domníval, že stále pobýval v Řezně ve svém klášteře, to je však v rozporu s jeho aktivitami v Čechách okolo roku 992. Svou legendu také jistě nenapsal v Řezně, ale v Praze. V. Novotný, (1912, s. 657) mu dokonce vyčítá, že tak nezachovával řeholí předepsanou "stabilitas loci". Má se tedy obecně za to, že byl mnichem v Břevnově, založeném roku 993 Vojtěchem (např. V. Chaloupecký, 1939, s. 311), prostě proto, že jiný mužský 605 klášter tehdy v Čechách nebyl. To je ale v rozporu s Brunonovým tvrzením, že byl mnichem již když šel v letech 991-992 do Říma, tedy před vznikem břevnovského kláštera. Bruno by se tu musel dopustit nepřesnosti, anticipovat jeho mnišský slib. To vše ale není nutné. Mniši od sv. Jimrama přece působili v Praze již dávno, jako kněží archipresbyterátu řezenského biskupa a po zřízení biskupství přešli s největší pravděpodobností jakožto sbor "kanovníků" k novému ženskému klášteru u sv. Jiří.")
jméno "Kristián" - tedy křesťan, aby podtrhl svou příslušnost k pravé (Římské) církvi Kristově (politicky nevyjasněné postavení moravské církve, církevní správy, moravské arcidiecéze) Strachkvas byl biskupem, otázkou je jakým a kde,"neboť byl tento biskup Strachkvas v šatě marnivý, v mysli nadutý, v činech rozptýlený, v očích těkavý, v řeči prázdný, v mravech pokrytec a ve všem bludu duchovní otec a ve všech zlých skutcích arcikněz nešlechetníků" (I. 30, s. 55) je možné, že na Moravě.
Po uvolnění (nebo lépe vzhledem k nespolehlivosti trvalé správy biskupství sv. Vojtěchem) byl bratr knížete (krále) Strachkvas - Kristián vážným kandidátem na pražský biskupský stolec. Sv Vojtěch podporoval jeho kandidaturu na své místo. „…z boží vůle a ze své moci a všemi svými prosbami se u papeže zasadím, aby ses stal za mého života biskupem“ Slavníkovci ve středověkém písemnictví, kapitola „Kosmova kronika Čechů“ strana 296, nakladatelství Vyšehrad 1987
5. Odpor arcibiskupství (ať už šlo o Salzburské či Mohučské) k jmenování Strachkvase-Kristiána pražským biskupem (vzhledem k jeho výchově, vzdělání, působnosti a pravděpodobném biskupském svěcení možná i úřadě) je politicky zcela jasné. To co prošlo mnichovi, nelze prominout kandidátovi na biskupský úřad v arcidiecézi příslušné k Římu a začleněné do obnovené Říše Římské.
6. Strachkvas - Kristián nebyl ustaven do úřadu pražského biskupa. Jeho další osudy překrývá Kosmův (smyšlený či jiné osobě patřící) příběh o strašné smrti při ordinaci. "Když už měl být Strachkvas-Kristián ordinován a stál v Mohuči při obřadu před oltářem "popadl ho zuřivý démon" ("arripitur atroci demonio" I. 30, s. 55). Obecně se předpokládá, že Kristián tehdy zemřel, "posednutí démonem", proti němuž se užívaly exorcizmy, však bývalo nejčastěji prostě epileptickým nebo pseudoepileptickým záchvatem a jeho oběti samozřejmě neumíraly. Ať již Kristián roku 996 zemřel či ne, jisté je, že se biskupem stát nemohl."


Další doklady již prokázaného zaujatého postoje Kosmy vůči Kristiánovi, staroslověnské liturgii, velkomoravským panovníkům a tradici Velké Moravy:
1. Vztah Kosmy ke Kristiánovi není bez předsudků „Třebaže to bývá leckdy popíráno, Kosmas stál v polemickém postoji k předchozí literatuře, především k tzv. Kristiánovi. Byl přirozeně synem své doby, vědomě i nevědomě vyjadřoval snažení i směrování epochy po první křížové výpravě – a ovšem také po církevním schizmatu. Při vzniku první české kroniky v první čtvrti dvanáctého století nešlo zřejmě o pokojnou evoluci, o povlovnou proměnu legend v synteticky pojatou kroniku, nýbrž o dramatický proces. Rozhodně Kosmas nikdy neváhal při prosazování dobové tendence, tj. kulturně politických potřeb pražského biskupství na počátku dvanáctého věku. Necouval před odvážnou a někdy násilnou aktualizací starých hagiografických motivů, nevyhýbal se ideové polemice, jenže ji dovede mistrně zastírat. Protože zamlčuje důsledně, proti jakým dílům polemizuje, vznikají potíže s tím, aby se mu vůbec dokázalo, že polemizuje.“ Oldřich Králík: Kosmova kronika a předchozí tradice, 1976, str. 158
2. Kosmovu zaujatost proti Moravě, Metodějovým následníkům, moravské arcidiecézi a nedůvěryhodnost, můžeme ilustrovat na dalším úryvku: „Proto Kosmas velice potřeboval, aby slovanská liturgie byla v pražské diecézi předem zakázaná, aby bylo předem paralyzováno podezření, že Vojtěch snad přál slovanským kněžím a literátům. Moderní badatelé lehkým srdcem při úvahách o existenci slovanské liturgie v přemyslovských Čechách vyklizují - pod dojmem domnělého listu Jana XII. – poslední čtvrť 10. věku a reklamují pro rozkvět slovanské kultury v Čechách dlouhá desetiletí před r. 973 (nebo před r. 967, k němuž je zákaz u Kosmy položen)… Na Kosmovu kroniku je třeba se podívat z pohledu kronikářova. Tu je jasné, že Kosmas nepotřeboval bojovat proti slovanské liturgii v 11. století, ta byla na Sázavě likvidována r. 1097 a v kronice sázavská historie prostě zamlčena. A protože tzv. Kristiánovi bylo pro Václavovu dobu výslovně řečeno, že Čechy náležely do pravomoci řezenského biskupa, nepotřeboval se Kosmas starat ani o dobu před r. 973. Jediné nebezpečí hrozilo z doby Vojtěchovy, protože z Kristiánova díla vyplývalo, že druhý pražský biskup přál odkazu Cyrila a Metoděje. Proto Kosmovi určitě záleželo na tom, aby slovanskou kulturu v přemyslovských Čechách zbavil ochrany ze strany svatého pražského biskupa. Zákaz je z kronikářova hlediska výborně načasován k r. 967, tím byla podmiňována možnost, že by první pražští biskupové příli slovanské službě. Jakékoli vyhlídky slovanské kultury bylo radno udusit v zárodku. To se Kosmovi podařilo dokonale.“ Oldřich Králík: Kosmova kronika a předchozí tradice, 1976, str. 159-160
„Pak ještě jednou se Kosmas vrací k Bořivojově křtu a navazuje na něj pohádkovou historii o tom, jak Svatopluk zmizel a skryl se v klášteře na Zoboru. Opět neopomněl tu kronikář vysunout do popředí císaře: „jaksi zapomněv dobrodiní pozdvihl zbraně proti svému pánu Arnulfovi, jehož synu byl kmotrem a jenž mu podrobil nejen Čechy, ale i jiné země odtud až k Odře a odtamtud do Uher a k řece Hronu.“ Všechno, čím Svatopluk vládl, měl prostě z milosti císaře Arnulfa. A běda, když se mu zprotivil. Kosmova úslužnost vůči německým císařům je až nepochopitelná.“ Oldřich Králík: Kosmova kronika a předchozí tradice, 1976, str.254


Citáty bez uvedení autora jsou z nahoře uvedených Třeštíkových stránek.